Putin systematicky ničí svou vlastní zemi. Trumpovu dohodu měl přijmout, píše zahraniční tisk

Na stole v Moskvě byla „mírová“ dohoda, která by v zásadě odměnila ruskou agresi předáním rozsáhlých kusů ukrajinského území, kompromitovala by nezávislost Kyjeva a oslabila jeho obranu proti budoucím útokům. Kdyby byla Trumpova dohoda prosazena, rozštěpila by USA a Evropu, zřejmě fatálně by narušila NATO, vzkřísila by ruskou izolovanou ekonomiku a pravděpodobně svrhla vládu Volodymyra Zelenského.

To jsou klíčové ruské válečné cíle. Putin, trpící neoimperiálními fantaziemi, však řekl „ne“. Domnívá se, že může získat všechno, a ještě víc, pokračováním v boji. Přesvědčil naivního Trumpa, že vítězství Ruska je nevyhnutelné a že skutečnými válečnými štváči jsou intrikující Evropané. Jeho premisa je však zásadně chybná, což dokazují tvrdá fakta. Téměř čtyři roky po zahájení války je stále uvězněn v donbaském blátě a ledu. A doma se situace rozpadá.

Po dvou letech uměle živeného růstu, který byl podpořen vyššími výdaji na obranu, klesly příjmy Ruska z ropy a plynu (až 50 % státních příjmů) meziročně o 27 %. Hrozí recese, inflace je na 8 % a úrokové sazby přesahují 16 %. Rozpočtový deficit roste, více než polovina likvidního státního suverénního fondu byla od roku 2022 promarněna. Státní monopoly čelí obrovským dluhům, zahraniční investice se propadly, náklady na dovoz strategického zboží vzrostly o 122 % a spotřební daně prudce stoupají – vše za účelem financování Putinovy války. Rusové si dokonce musí připlatit za utopení žalu: cena vodky je o 5 % vyšší.

Ekonomická zkáza, kterou Putin Rusku působí, se neustále zhoršuje. Ukrajina identifikovala slabé místo: ruské rafinerie, ropovody a „stínovou flotilu“ tankerů, které přepravují nelegální vývoz. Minulý týden byl v Černém moři zasažen námořními drony a zapálen už třetí tanker. Kyjev pravidelně útočí na energetická zařízení hluboko uvnitř Ruska, což způsobuje paniku a nedostatek paliv. Zároveň se dva ruští energetičtí giganti, Lukoil a Rosněft, potýkají s problémy, protože asijští kupci, včetně čínského trhu, se snaží vyhnout sekundárním sankcím USA.

Putinovo ekonomické ničení Ruska doprovází i prudký pokles geopolitického vlivu. Moskva, uvězněná na Ukrajině, mohla jen přihlížet, jak se Sýrie, její ceněný spojenec na Blízkém východě, obrátila k Západu, zatímco Írán se dostal pod útok Izraele a USA. Nyní marně hledá podporu i Venezuela. Vztahy s Čínou byly narušeny a ponížené Rusko bylo odsunuto do role závislého juniorního partnera. Při návštěvě Indie minulý týden Putin působil dojmem potřebného partnera v zemi, která po tlaku USA nyní bojkotuje ruskou ropu.

Příběh o tom, že „Rusko vyhrává“, se opírá o domnělé úspěchy na bojišti. Jeden z Putinových poradců, Jurij Ušakov, sice tvrdil, že nedávné územní zisky „pozitivně ovlivnily“ moskevské rozhovory. Tyto zisky jsou však marginální a toto tvrzení je zjevně iluzorní. Navzdory překvapivé plné invazi a ohromné převaze v živé síle a materiálu Putin naprosto selhal v podmanění Ukrajiny. To je měřitelné v šokujících ruských ztrátách: přes 280 000 zabitých nebo zraněných za prvních osm měsíců roku 2025 a celkem asi jeden milion obětí.

Jak dlouho ještě bude ruský lid tolerovat svého diktátora a masového vraha – usvědčeného válečného zločince, který odmítá mírové nabídky a nyní hrozí válkou s Evropou? Toto je klíčová otázka. Putinova ochota riskovat životy a blaho obyčejných Rusů je zřejmá. Symbolem jsou cynické náborové poplatky a dávky placené rodinám pěchotních dobrovolníků z chudých venkovských oblastí. Průměrná očekávaná délka života takového vojáka na frontě je 12 dní. K urážce se přidává i to, že byly tyto výplaty kvůli rozpočtovým škrtům sníženy.

Novinář Alexej Kovaljov tvrdí, že tyto „krvavé peněžní programy“ odrážejí hlubokou lhostejnost k zakořeněným problémům, jako je chudoba a demografický kolaps. Podle něj vojenské výdaje dočasně maskují desetiletí zanedbávání a poskytují sociální mobilitu skrze masakry. Navrhl, že po skončení bojů by mohla nastat „rozsáhlá sociální krize“. Toho se Kreml obává, proto drtí veřejný a online nesouhlas. Pro Putina je to další důvod, proč válku neukončit. Jeho zločiny proti vlastnímu lidu se mu však nakonec mohou stát osudnými.

Nová zpráva expertů LSE uvádí, že zatímco válka „dramaticky zlepšila“ příjmy 20 % Rusů, je nesmírně sociálně rozdělující. „Pro většinu Rusů klesly reálné příjmy o 16 % až 42 %,“ uvádí zpráva. Cituje vzpouru Wagnerovců z roku 2023 a předpovídá, že zhoršující se ekonomické podmínky mohou zesílit napětí „uvnitř elity a režimu“.

Trumpovo opakované vyjednávací fiasko znovu odhalilo jeho idiotsky nevyváženou ukrajinskou „strategii“. Od začátku se snažil uspokojit Rusko, podkopal Ukrajinu útoky na Zelenského a zastavením dodávek zbraní. Trumpova egoistická touha hrát mírotvorce a rychle vydělat, volba neschopných amatérských vyslanců a snahy o marginalizaci Evropy povzbuzují a napomáhají Putinovi.

Trumpovo vměšování válku prodlužuje. Měl by se stáhnout, než napáchá další škody. Evropa a NATO musí razantněji zasáhnout větším množstvím zbraní pro Ukrajinu, reparačními půjčkami z použitím zabavených ruských aktiv, plně vynucenými energetickými sankcemi, tvrdšími kinetickými reakcemi na kybernetické útoky a sabotáže a jednotnějším odhodláním ukončit Putinovu éru teroru.

Ruský národ je příliš velký, aby padl. Jeho hrdá historie bojů ukazuje, že nemůže být poražen. Ale Putin poražen být může. Prohrává, nevyhrává. A dříve nebo později, stejně jako carové a totalitáři minulosti, ho stejné věčné Rusko, jehož jméno oslavuje, stráví a vyplivne.