Tajemné historické adventní postavy: Děti neděsil jen čert, ale i ženy s velkými noži

Dnes je nejznámější děsivou adventní postavou čert, který chodí spolu s Mikulášem a andělem. Ještě dva dny před ním, v předvečer 4. prosince, obcházely venkovská stavení barborky a perchty. O koho se jednalo? O zvláštní bytosti oděné v dlouhých bílých šatech (nebo jenom zahaleny do prostěradla), s bílou tváří (nejčastěji od mouky) a se závojem na hlavě. Svou přítomnost barborky ohlašovaly zvoněním zvonku. Když došly k domu, zaklepaly na jeho dveře nebo okno. Poté vstoupily dovnitř, a to vždy bez jediného slova. Hodné děti pak obdarovaly něčím dobrým na zub, zlobivým hrozily potrestáním metlou.

Ve stejný večer někde místo barborek chodily perchty, postavy mající původ na území Německa a Rakouska. Perchty u nás vypadaly jako bílé paní – jejich označení ostatně odkazovalo na nejznámější českou bílou paní, a to Perchtu z Rožmberka, která strašila na rožmberských sídlech v jižních Čechách.

Na rozdíl od barborek neměly perchty bílé tváře, ale děsivé masky psů nebo draků s obrovskými vyceněnými zuby a vyplazenými jazyky. Také nechodily mlčky, ale za strašidelného mumlání. Místo metly nosily velký dřevěný nůž, který ukazovaly dětem s výhrůžkou, že pokud nebudou hodné a dodržovat adventní půst, rozpářou jim břicho! V některých krajích stejně strašily dospělé ženy, které nerespektovaly zákaz nedělního předení o adventu.

Podobné barborkám a perchtám byly lucky, které se vydávaly na obchůzku v předvečer svátku svaté Lucie, který připadá na 13. prosince. Někde chodily samy, jinde v doprovodu barborek a percht. Od těchto postav se lucky lišily tím, že svou tvář skrývaly pod dlouhými bílými zobáky nebo strašidelnou koňskou hlavou.

Stejně jako výše zmíněné barborky i perchty měly také lucky bílé šaty. Jejich úkolem bylo před Vánoci symbolicky očistit stavení od zlých sil, a proto košťaty z husího peří (či samotným husím křídlem) v každém domě, kam vstoupily, zametaly. Kromě toho nosily rovněž velký nůž a stejně jako perchty hrozily dětem rozpáráním břicha. S perchtami měly lucky společné i to, že také kontrolovaly, zda hospodyně dodržují zákaz předení a šití.

Zatímco barborky, perchty a lucky dnes již o adventu nikoho neděsí, čerti coby strašidelné předvánoční postavy přetrvali dodnes. Tradičně chodí v předvečer svátku svatého Mikuláše, a to za doprovodu tohoto světce a anděla, aby zlobivé děti odnesli do pekla. K tomu ovšem nedocházelo, protože dítko dokázalo čerta zahnat modlitbou a slibem, že už bude hodné. 

Čert se v lidové kultuře objevoval po několik staletí jako ďábel a pokušitel z pekla, kterému se chtěli všichni vyhnout, a tak se museli dobře chovat. Jen někteří nešťastníci v zoufalé životní situaci nebo hamižní jedinci upsali duši ďáblu. Lidé věřili, že je to mužská chlupatá postava s rohy na hlavě, kopytem místo nohy a dlouhým ocasem. Také na sebe mohl brát podobu myslivce nebo muže v černém oblečení, dále také zvířat, jako je černý pes nebo kozel. O adventu ho ale poznal každý, protože měl svůj charakteristický vzhled.

Čerti, jenom v mnohem děsivější podobě, se vyskytují i u našich zahraničních sousedů. V Rakousku a v některých částech Německa se taková strašidelná bytost označuje jako krampus. Někde chodí stejně jako u nás s Mikulášem a andělem, jinde sám či v doprovodu dalších ďábelských stvoření, a to nejenom jeden večer, ale po celý advent až do Štědrého dne.

V německém prostředí také někde místo Mikuláše vyráží na obchůzky postava, které se říká Ruprecht. Ten je podobný čertovi nebo krampusovi. Byl to strašidelně vypadající muž s dlouhými vousy a oblečený v černém kožichu. Svým vzhledem sice naháněl hrůzu, ale dětem nosil dobroty stejně jako Mikuláš.