Svatý Ondřej a adventní věštění

Křesťanský mučedník a oblíbený patron

Svatý Ondřej byl učedníkem Ježíše Krista, jedním z jeho apoštolů. Pro svou víru zemřel na kříži, který měl tvar písmene X, ten se proto označuje jako svatoondřejský. Tento světec je patronem několika zemí: kupříkladu Ukrajiny, Rumunska nebo Skotska. Lidé také věřili, že ochraňuje nevěsty a všechny zamilované, dále také rybáře, řezníky, sedláky, horníky nebo provazníky. A protože láska měla v životě člověka vždy své důležité místo, patřil svatý Ondřej k velmi oblíbeným patronům našich předků. 

Magická noc a možnost nahlédnout do budoucnosti

Svatoondřejskou noc vnímali naši předci jako jednu z nejmagičtějších nocí v roce. Věřilo se, že tehdy je možné zahánět zlé síly, proto se přistupovalo k celé řadě magických praktik.

Lidé byli dříve také přesvědčeni o tom, že v noci na svátek svatého Ondřeje je možné nahlédnout do budoucnosti. Pokud chtěl člověk vědět, co ho čeká a nemine, měl najít pastýře či bábu kořenářku – ti totiž uměli často věštit. S sebou si musel přinést čtyři hrnečky. Ty se položily na stůl dnem vzhůru, aby se pod ně schovaly čtyři předměty: krajíček čerstvého chleba, hlína sebraná na hřbitově, prstýnek a hřebínek. Kdo chtěl předpovědět budoucnost, ten nesměl znát přesné umístění předmětů a na jeden hrneček ukázat. Ukrytý předmět pak značil, co dotyčného čeká. Kousek chleba předpovídal spokojený život plný blahobytu, prstýnek svatbu. Hlína ze hřbitova byla naopak špatným znamením a značila smrt, hřeben vážnou nemoc.

Protože je svatý Ondřej patronem nevěst a zamilovaných, prováděla se v předvečer jeho svátku řada magických rituálů, které měly přivolat lásku nebo předpovědět termín svatby. Svobodná děvčata na vdávání se snažila si přivolat vysněného ženicha. Známý je zvyk klepání na kurník. Pokud po dívčině zaklepání zakokrhal kohout, měla se dotyčná do roka vdávat. Slepice znamenala, že si musela na veselku ještě počkat. O půlnoci také dívky vyhlížely tvář svého nastávajícího v zrcadle nebo na vodní hladině.

Svatoondřejské věštění svobodných dívek bývalo někdy poněkud drastické. K jednomu takovému úkonu muselo děvče chytit ropuchu, tu pomazat medem a strčit do mraveniště. Mravenci žábu ožrali na kosti. Ty pak muselo děvče vyhrabat a zajistit pomocí nich svou budoucnost. Kostička ve tvaru háčku měla přitáhnout vysněného manžela. Stačilo jí rozdrtit, dát do pití nebo jídla a to předložit dotyčnému ke konzumaci. Okamžitě se měl do dívky zamilovat a svatba byla v dohlednu! Když chtěla dívka naopak odehnat chlapce, který se o ni ucházel, ale ona ho neměla ráda, rozemlela kost lopatky žáby a přidala ji do těsta na koláč, a ten pak dala tomuto nemilovanému sníst. Jeho city k ní poté měly zaručeně vyhasnout.

Na věštby lásky dívky využívaly také bochník chleba a psa. Chléb musela skupina svobodných a vdavekchtivých děvčat položit na lopaty a pak ho dávat psovi. Čí chléb si pes vzal, ta se měla jako první dočkat svatby v příštím roce. K jiné věštbě používaly dívky lístečky se jmény svobodných chlapců a adeptů na ženicha. Cedulky si mělo děvče před spaním o svatoondřejské noci dát pod polštář. Ráno na svatého Ondřeje poslepu vytáhlo jednu cedulku a přečetlo si jméno – právě to byl nastávající ženich!

Svatoondřejské pranostiky

S posledním listopadovým dnem se pojí i několik pranostik, tedy lidových předpovědí počasí a úrody v následujícím roce. Věřilo se, že právě na svatého Ondřeje přijde ta pravá zima. Říkalo se, že když „na svatého Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží“. Pokud na svatého Ondřeje začalo mrznout, mělo přestat až na svatého Jiří, tedy 24. dubna.