Svatí patroni vojáků. Kdo ochraňuje muže na bitevním poli?

Svatý Jiří

Již od středověku je uctívaným patronem vojáků svatý Jiří. Ten totiž sám vojákem byl, působil jako důstojník v římské armádě někdy ve 3. století našeho letopočtu. V armádě zastával funkce po celý svůj dospělý život, nakonec se uplatnil jako člen osobní stráže císaře Diokleciána. V roce 303 se však Jiří stal panovníkovým nepřítelem – vyznával totiž křesťanskou víru. Císař tehdy vydal v platnost několik vládních nařízení, která vedla k masivnímu pronásledování a útlaku křesťanů v zemi. Jiřímu bylo za jeho vojenské zásluhy nabídnuto, že když se své víry vzdá, nebude žádným způsobem postihován, ten to však odmítl a naopak se ke křesťanství hrdě hlásil a dokonce si dovolil císařovo počínání kritizovat. To ho nakonec stálo život. Odsouzen byl k trestu smrti stětím, ještě předtím si musel vytrpět kruté mučení, které zahrnovalo třeba trhání těla pomocí kola s hřeby. Poprava Jiřího se konala 23. dubna 303. 

Dle legendy svatý Jiří zachránil princeznu v pohanské Lýdii před drakem. Za tento hrdinský skutek projevili vojákovi místní obyvatelé vděčnost tím, že se stali křesťany. Příběh dal světci vyobrazovanou podobu vojáka ve zbroji na koni zabíjejícího draka. Svatý Jiří je patronem vojáků a ochráncem před nebezpečím války, dále také celé řady měst nebo třeba skautů.

Svatý Šebestián

U římského císaře Diokleciána vykonával ve 3. století vojenskou službu také svatý Šebestián. Ovšem stejně jako svatý Jiří také Šebestián se stal panovníkovi trnem v oku pro svou křesťanskou víru. I Šebestiána tehdy čekal trest smrti, a to velice krutý. Byl připoután ke kůlu a poté na něj několik lukostřelců spustilo salvu šípů. Krutí popravčí po vykonání rozkazu odešli a nechali Šebestiána dlouhé chvíle pomalu umírat. Těžce zraněného nešťastníka našla žena jménem Irena a pomohla mu. Po několik dní o něj obětavě pečovala, až se mu všechny rány zahojily. Živý a zdravý Šebestián se poté vydal za císařem Diokleciánem, aby ho obrátil ke křesťanství. Panovníkův hněv se ale ještě znásobil a zvolil pro drzého křesťana spolehlivější trest smrti – umlácení kyji a bičování. Další kruté týrání už zesláblý Šebestián nepřežil.

Svatý Šebestián, zobrazován jako polonahý muž se zabodnutými šípy v těle, je patronem vojáků, hrnčířů, koželuhů, umírajících a ochráncem proti moru.

Svatý Michael

Jako rytíř bojující s drakem je zobrazován také svatý Michael. Oproti svatému Jiřímu však tento světec postrádá koně, naopak má křídla. V Bibli se o něm totiž píše jako o archandělovi, který přemohl samotného ďábla. Proto je Michael i vnímán jako symbol vítězství dobra nad zlem, božího řádu nad neuspořádanou temnotou, křesťanství nad pohanstvím. Protože také symbolizuje spravedlnost, bývá vyobrazován s váhami v ruce. V druhé ruce pak svírá meč.

Svatý Michael je patronem vojáků a policistů, dále například také obchodníků, pekařů, sklářů nebo slévačů. Naši předci ho vnímali i jako pomocníka umírajících.

Svatý Martin

Stejně jako svatý Jiří, i svatý Martin byl římským vojákem, a to ve 4. století. Do armády sám vstoupit nechtěl, tíhl spíše k asketickému poustevnickému životu. Jeho otec však měl za sebou dlouhou vojenskou kariéru, a tak neměl tehdy sotva patnáctiletý Martin na vybranou a na přání otce se také stal vojákem. Nebyl ovšem vojákem krutým, ale milostivým, který prý ušetřil život mnohým nepřátelům. Známý je příběh o tom, jak voják Martin dal polonahému žebrákovi polovinu svého objemného důstojnického pláště, aby mu v chladném počasí nebyla zima. Oním žebrákem měl být Ježíš Kristus, ten Martinovi ve snu za jeho dobrý skutek poděkoval. Tento okamžik Martina upevnil v křesťanské víře, a proto se nechal pokřtít a vystoupil z armády, protože služba v ní odporovala jeho zásadám. Žil pak jako poustevník, než se stal biskupem. I nadále však vedl velice skromný život, jehož smyslem se staly tiché modlitby a šíření křesťanské víry.

Svatý Martin bývá znázorňován rovněž jako voják na koni. K jeho atributům neodmyslitelně patří plášť a žebrák, s nímž se o něj rozdělil. Mimo vojáků je patronem jezdců, koní, vinařů, podkovářů, žebráků, cestujících osob, zajatců, abstinentů i některých domácích zvířat. Dříve ho lidé vzývali pro zajištění dobré úrody.

Svatý Václav

Mezi svaté ochránce vojáků patří také svatý Václav, který je mimo to i patronem našich zemí a obránce míru. Svatého Václava asi není třeba nijak podrobněji představovat, vždyť se o něm učí děti již na prvním stupni základní školy. Je tedy všeobecně známo, že to byl český kníže žijící v 10. století. Jeho osobnost formovala především babička Ludmila, která mu vštěpovala křesťanské zásady a ctnosti, čímž ovlivnila celý jeho život. Oproti tomu Václavova matka Drahomíra svého syna spíše přehlížela, navíc mezi ní a zmíněnou milovanou Václavovou babičkou vznikl konflikt, který vyústil vraždou Ludmily. Také Václav byl zavražděn, stejně jako Ludmila na popud vlastní rodiny – zabít ho nechal jeho bratr Boleslav.

Svatá Barbora

Vojáci mají i své ženské patronky, jednou z nich je svatá Barbora. Spolu s celou řadou dalších světců patří mezi oběti pronásledování křesťanů ve 3. a 4. století (jako třeba již zmínění svatý Jiří, Šebestián nebo Martin). Barboru však nedal pro její víru mučit a zavraždit císař, ale její vlastní otec, přesvědčený a neústupný pohan. Po trýznivém mučení zahrnujícím bičování, drásání ran, pálení ohněm a useknutí ňader jí sám krutý otec setnul hlavu. Na toho v tom okamžiku dopadl Boží hněv – uhodil do něj blesk a zabil ho. Proto je svatá Barbora ochránkyní před bouřemi a blesky. A protože zemřela násilnou nepřirozenou smrtí, je patronkou těch lidí, které může postihnout podobný osud, tedy vojáků, havířů, dělostřelců a jiných rizikových profesí. Také měla poskytovat ochranu v dobách morových epidemií.

Svatá Jana z Arku

Patronkou vojáků je svatá Jana z Arku, a to z pochopitelného důvodu – sama totiž ve zbroji vstoupila na bitevní pole během stoleté války v 15. století. Postava Johanky je všeobecně známá, také není zapotřebí ji obzvlášť popisovat. Již jako dítě údajně zažívala vnuknutí, v níž jí (již zmíněný) svatý Michael nabádal k obraně Francie před anglickými nepřáteli. Hlas světce poslechla, oblékla brnění a ve jménu víry v Boha šla bojovat za svobodu své země. A byla skutečně úspěšná! Právě to však možná vedlo k jejímu zadržení, prohlášení za nebezpečnou čarodějnice a kacířku a nakonec upálení. V roce 1920 Janu z Arku katolická církev svatořečila.