PŮVODNÍ ZPRÁVA | Britský expert pro EZ: Globální potravinová bezpečnost bude stabilní, rizikem ale zůstává Putin

Jak řekl Benton, vliv konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou na globální potravinovou bezpečnost bude v příštím roce „spíše malý, pokud se válka nezhorší – zejména pokud by Putin eskaloval konflikt do dalších zemí“. Teprve taková situace by mohla narušit vnitroevropské obchodní toky, na nichž je Česká republika téměř plně závislá.

Následně vysvětlil, že dopad na Česko by nebyl způsoben globální panikou, ale konkrétním kolapsem dodávek z nejbližších partnerských států, zejména z Německa a Polska. „Ale k tomu by muselo dojít k velmi nepravděpodobně/neuvěřitelné změně ve stavu mezinárodních vztahů mezi EU a Ruskem,“ podotkl.

Benton se opírá o data monitorovací zprávy AMIS Market Monitor pro sklizňový rok 2025/2026. Hodnocení ukazuje silnou kondici plodin v americkém středozápadě, jihozápadní Austrálii, čínském Mandžusku a západní Ukrajině. V „přijatelné“ kondici jsou rozsáhlé části Evropy, včetně Polska, Německa, severovýchodní Ukrajiny a Francie. Naopak „špatnou“ kondici hlásí Česká republika, Maďarsko, jihovýchodní Ukrajina a Rumunsko, zatímco plodiny ze Srbska spadají do kategorie „závadných“. Tyto rozdíly potvrzují, že Evropa je sice strukturálně silná, ale regionálně nevyrovnaná, a riziko už v této fázi zvyšují dlouhotrvající lokální sucha i degradace půdy.

Výhled počasí zásadní obrat nenaznačuje. AMIS očekává pokračování jevu La Niña až do začátku roku 2026, což typicky znamená sucha ve východní Africe, střední a jižní Asii, jižní části Jižní Ameriky, jižních státech USA, severním Mexiku a východní části východní Asie. Naopak více srážek má je pravděpodobných v jihovýchodní Asii, Austrálii, jižní Africe a severní části Jižní Ameriky.

Pro globální trhy tedy nejde o situaci, která by bezprostředně vyvolala cenový šok. „Celkově lze tedy říci, že riziko náhlých změn v dodávkách, které by mohly ovlivnit globální rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a globální ceny na trhu s plodinami, je nízké. Toky v rámci EU by mohly být narušeny, ale to by vyžadovalo radikální změnu v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem,“ shrnul Benton.

Z vývoje posledních dvou dekád Benton nevyvozuje, že by současná globalizovaná struktura trhu byla natolik křehká, aby se zhroutila při menších šocích. Připomněl, že svět se historicky poučil z období extrémní volatility po letech 2007–2008 či 2010–2011. Významnou lekcí pak byly i dopady pandemie COVID-19 a prudké zdražení po ruské invazi na Ukrajinu.

Tyto události přinutily vlády posilovat vnitrostátní odolnost a budovat robustnější mechanismy řízení rizik. „Malé krize v podobě menších regionálních otřesů pravděpodobně nepovedou ke globálním problémům. Pravděpodobně by bylo zapotřebí něco bezprecedentního a závažnějšího,“ zdůraznil.

Za hlavní hrozbu označuje Benton kumulaci tří sil: klimatických extrémů, degradace půdy a rostoucí geopolitické tenze. Zmínil, že politická polarizace a nacionalismus, včetně obchodních válek, například těch vedených administrativou Donald Truma, už oslabily mezinárodní spolupráci. Do toho přicházejí častější klimatické šoky a také biologické interakce, které zvyšují riziko výskytu chorob a škůdců. Kombinace těchto faktorů může v budoucnu snížit spolehlivost mezinárodního obchodu jako stabilizátoru trhů.

V takovém prostředí by se podle Bentona zvýšila potřeba posílit domácí produkci. To však představuje dvojí výzvu, protože státy by musely začít pěstovat plodiny, které se jim typicky ekonomicky nevyplácí, a zároveň investovat do odolnějšího hospodaření – od obnovy uhlíku v půdě po lepší vodní retenční kapacitu. Jde o dlouhodobé strukturální změny, nikoli pouhá technologická vylepšení, jaká dominují současným inovacím v zemědělství.

Pro extrémní scénáře Benton uvádí hypotetický příklad globální války. „Zamyslete se nad situací globální války jako nad myšlenkovým experimentem: zemědělská politika by musela být strukturována tak, aby zajišťovala dostatek výživných potravin, namísto potravinového systému založeného na komoditách, dlouhém dodavatelském řetězci, ale poměrně nezdravých, kaloricky bohatých a ultra zpracovaných potravinách,“ vysvětlil.

Cenová volatilita základních potravin podle Bentona představuje momentálně „relativně malé, ale velmi nezanedbatelné riziko“. V delším horizontu však existují realistické scénáře, v nichž může souběh klimatických, geopolitických a domácích politických faktorů destabilizovat globální trhy natolik, že vlády přistoupí k restrukturalizaci zemědělství.

V Evropě již nyní dopadá volatilita nejvíce na ekonomicky marginalizované domácnosti, které mají omezený přístup k výživově kvalitní stravě. Po období pandemické inflace a růstu životních nákladů se prohlubuje potravinová chudoba a nutriční nerovnosti.

Pro země střední a východní Evropy je prostor pro transformaci potravinového systému podle Bentona „velmi omezený“. Politické náklady změn, od cenových dopadů až po změny stravovacích návyků, jsou vysoké a často toxické. Přesto upozorňuje, že zhoršující se globální kontext může státům změnu vynutit. „Jak už však bylo zmíněno dříve, stav světa může země donutit, aby se tímto problémem v pravý čas zabývaly,“ uzavřel.