Papež Jan Pavel II. se narodil před 105 lety. Svatořečil mnohé postavy z českých dějin

Nejznámější světicí Jana Pavla II. je Anežka Česká, šlechtična z rodu Přemyslovců, která žila ve 13. století. Dcera českého krále Přemysla Otakara I. se měla stát předmětem tehdy běžné sňatkové politiky, a tedy být výhodně provdána. Hned několik jejich zasnoubení (naposledy se synem tehdejšího anglického krále) ovšem z různých důvodů nevyšlo, a tak to Anežka brala jako boží znamení a rozhodla se pro duchovní život v klášteře. Založila klášter klarisek a minoritů Na Františku v Praze a stala se jeho abatyší. Proslula svou laskavostí a obětavostí, s kterou ochotně pomáhala chudým a nemocným. Kromě toho to byla velice moudrá a vzdělaná žena, která hovořila několika jazyky a dopisovala si se samotným papežem. Anežka Česká zemřela ve věku 71 let a ještě dlouho po její smrti na ni česká společnost v dobrém vzpomínala. Ve 14. století proto přišla s návrhem kanonizace své pratety královna Eliška Přemyslovna. K tomu však došlo až o několik staletí později, roku 1874 Anežku Českou papež Pius IX. prohlásil za blahoslavenou. A o více než sto let později, dne 12. listopadu 1989, byla Anežka papežem Janem Pavlem II. svatořečena. Slavnostní akt se konal ve Vatikánu, ačkoliv k tomu dle původních plánů mělo dojít v Praze. Komunisté, kteří už cítili, že se celý režim v zemi hroutí, se ale báli, že by mohlo během svatořečení dojít k převratu. K tomu ovšem stejně o několik dní později došlo, když vypukla sametová revoluce. Tak se prý naplnilo dávné proroctví – až bude Anežka Česká svatá, tak bude v našich zemích konečně svoboda.

Přesně před 30 lety, v roce 1995, svatořečil papež Jan Pavel II. další českou středověkou šlechtičnu, a to Zdislavu z Lemberka. Ta žila ve stejné době jako výše zmíněná Anežka Česká a stejně tak zakládala kláštery a pomáhala potřebným. Na rozdíl od Anežky ale nebyla řeholnicí. V 15 letech se provdala za Havla z Lemberka ze šlechtického rodu Markvarticů, s nímž žila a působila v severních Čechách. Havel stejně jako jeho manželka podporoval budování klášterů a charitativní činnost. Starali se spolu zejména o nemocné, o Zdislavě tehdejší kronikáři dokonce psali, že dokázala vzkřísit na smrt nemocné nebo vracet slepým zrak. Manželé spolu také vychovali čtyři děti, a tak se Zdislava coby světice stala patronkou rodin.

Ve stejný den jako Zdislavu, tedy 21. května 1995, svatořečil v Olomouci Jan Pavel II. další osobnost z českých dějin: Jana Sarkandra. To byl katolický kněz, který působil v počátcích třicetileté války. Za českého stavovského povstání ho moravští evangelíci obvinili ze zrady českých zemí, proto ho nechali zatknout a krutě mučit. O pár týdnů později na následky týrání v Olomouci zemřel, jeho mučednickou smrt zde připomíná kaple svatého Jana Sarkandra, kde se právě v roce 1995 konal kanonizační akt.

O pár let později, v létě roku 1998, byla Janem Pavlem II. blahořečena Marie Restituta Kafková. Tato řádová a zdravotní sestra se nebála postavit nacistickému režimu, za což zaplatila životem. Během druhé světové války pečovala o pacienty v nemocnici ve městě Mödling nedaleko Vídně. Zde se výborně uplatnila jako instrumentářka asistující lékařům na operačním sále. O nemocné se nestarala pouze jako ošetřovatelka, ale i jako jeptiška, a tak jim poskytovala také potřebnou duchovní útěchu. Když vyšlo v platnost nacistické nařízení o odstranění křížů z veřejných budov, a tedy i z nemocničních pokojů, odmítla ho splnit. Netrvalo dlouho a nacisté si pro vzdorovitou sestru došli přímo na operační sál. Přišli totiž také na to, že Marie Restituta hodlala šířit texty zesměšňující Adolfa Hitlera a odmítající válku. Sestra strávila více než rok ve vězení, kde s ní bylo krutě jednáno. I přesto se stala velkou morální podporou pro své rovněž nevinné spoluvězenkyně, s nimiž se dělila i o svůj příděl jídla. Dne 30. března 1943 byla popravena.

Jen o pouhý rok později, v červnu 1999, proběhlo v rámci více než stovky mučedníků z druhé světové války blahořečení další Češky. Jmenovala se Marie Antonína Kratochvílová a rovněž byla řeholnicí a obětí nacistického režimu. Působila jako představená řeholní komunity na Ukrajině, kde byla v létě roku 1942 zatčena a uvězněna gestapem za to, že pomáhala nepřátelům. To ji sice na konci září téhož roku propustilo, ovšem ve zbědovaném stavu. Nelidské zacházení se na sestře podepsalo natolik, že za pár dní na svobodě zemřela na tyfus.

Počátkem listopadu roku 2001 se konalo blahořečení kněze a řeholníka Metoděje Dominika Trčky, taktéž oběti totalitního režimu, tentokrát toho komunistického. Ten pronásledoval mnohé nepohodlné skupiny obyvatelstva, k nimž patřili i představitelé katolické církve. Metoděj Dominik Trčka byl členem řádu redemptoristů, který si dali komunisté za cíl stejně jako jiné řeholní řády zlikvidovat. Bratři a sestry byli zatčeni a internováni v klášterech na odlehlých místech, nejčastěji v pohraničí. Někteří členové řádů se stali aktéry vykonstruovaných procesů, komunisté je obvinili ze špionáže a uvěznili. To byl případ i Trčky, který prošel několika vazbami, až nakonec zůstal v tom nejtvrdším vězení, v Leopoldově. Zde ho krutě mučili, a protože mu neumožnili potřebnou lékařskou péči, kněz zde v březnu roku 1959 zemřel.

Poslední osobností z českých dějin beatifikovanou Janem Pavlem II. byl poslední rakouský císař a český král Karel I., u něhož především ocenil jeho snahu o zastavení první světové války a celý život ve znamení křesťanské morálky. Karel I. neměl lehký osud. Po skončení válečného konfliktu byl zbaven vlády a do konce svého krátkého života musel trávit čas v exilu. Zemřel na ostrově Madeira ve věku pouhých 34 let na zápal plic.