Proč rozhovory dosud nic nepřinesly? Putin na mír nespěchá, užívá si pocit, že se ho svět doprošuje

Putin zahájil válku s cílem rychle obnovit pozici Ruska jako hlavní vojenské síly v Evropě, schopné rozhodné akce, zvláště po nešťastném odchodu Spojených států z Afghánistánu. Jeho představa rychlého vítězství se však změnila v zdlouhavou opotřebovací válku. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že hrozí strategická porážka, jelikož pomoc z USA a NATO umožnila malé, ale statečné Ukrajině dosáhnout triumfů, které byly ještě před rokem nepředstavitelné.

Karta se obrátila s nástupem druhého funkčního období Donalda Trumpa, který se vyznačuje nejistým soucitem, nebo spíše obdivem, k Putinovi a touhou po míru za téměř jakoukoliv cenu. Putin nemusí řešit žádné volby a jediné skutečné omezení jeho mandátu představuje délka jeho života. Když slyší Trumpa prohlašovat, že Ukrajina není jeho válka, že nechce plýtvat penězi a jen si přeje konec konfliktu, vnímá to jako projev slabosti a nezájmu ze strany největší vojenské mocnosti světa.

Bývalý agent KGB tak dostal šanci, kterou si pravděpodobně ani nedokázal představit, že mu historie nabídne: Spojené státy prosí Rusko o mír. Čím déle tento proces trvá, tím lepší výsledek to Moskvě pravděpodobně přinese.

Z jednání, které proběhlo v úterý, se vynořil Putinův poradce Jurij Ušakov s odkazem na plán o sedmadvaceti bodech a další čtyři dokumenty. Tyto detaily měly pravděpodobně za cíl podráždit ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který nedávno mluvil o plánu s dvaceti body a musel doufat, že bude mít přehled o obsahu zbývajících tří dokumentů.

Závěrečná fáze těchto diplomatických jednání probíhá převážně v tichosti a Zelenskyj nemá moc důvodů k radosti. Jeho tým bude informovat Evropany a znovu se sejde s Američany, on sám se pak vrací do Kyjeva. Trumpův termín pro okamžitou dohodu do Dne díkůvzdání je nyní jen iluzí a před nimi se rozprostírá nehostinná poušť.

Ukrajina čelí téměř čtyřem rokům ruské invaze, ale také bezmála jedenácti měsícům nejistoty kvůli sociální síti Truth Social. Dopad této nepředvídatelnosti se často přehlíží, protože Trump přechází od uvalení nejpřísnějších sankcí na Rusko a úvah o poslání střel Tomahawk k opakování ruských narativů a vystavování největšímu tlaku svých evropských spojenců a samotného Zelenského.

Poškození ukrajinské morálky se nesmí podcenit. Až se bude psát historie této epizody, pravděpodobně se zaměří na hrdinný a obdivuhodný odpor Ukrajiny proti silnějšímu nepříteli. Zároveň však bude poukazovat i na drastické podkopávání jejich oběti ze strany Bílého domu, který je posedlý televizními mikro-momentkami, v nichž buď uspokojuje, nebo tlačí na světové lídry, kteří zrovna upoutají Trumpovu pozornost.

Trump má pravdu, že usiluje o co nejrychlejší konec války. Jeho snaha ale pramení z fatálního nepochopení Putina a jeho skutečných cílů. Putin je sice pragmatik, který se přizpůsobuje každé nové příležitosti nebo neúspěchu, ale stále si uchovává širší, zastřešující sen: resetovat rovnováhu globální bezpečnosti a zvrátit desetiletí trvající hegemonii Spojených států.

Putin není všemocný a v posledních dvou letech katastrofálně chybně vyhodnotil situaci kolem vlastních nohsledů, což ukázala i neúspěšná vzpoura Wagnerovců v roce 2023. Také čelí jasnému nedostatku pracovních sil a rozpočtovým tlakům doma. Ovšem nemusí se obávat antikorupčních šetření, průběžných voleb ani čekajících nástupců. Ruský průmyslový komplex převedl na urputný válečný stav a patrně musí mít i vážný plán, jak demobilizovat nyní křehký a přepjatý národ. V mnoha ohledech je pokračující válka pro Putina nejlepší zárukou pokračující vlády.

Co to všechno znamená pro Trumpův mírový proces? Ušakov prohlásil, že některé prvky navrhované dohody byly přijatelné, jiné naopak tvrdě kritizovány. Zdálo se, že Zelenskyj možná soukromě koketoval s myšlenkou územních ústupků před setkáním v Kremlu, čímž by změkčil jednu z klíčových hranic války. Nicméně přesná povaha jakýchkoli ústupků ze strany Kyjeva byla přísně střeženým tajemstvím, pravděpodobně proto, aby se Zelenskyj neuváděl do situace, kdy by musel z nových výchozích pozic začínat budoucí jednání. Nicméně bez ohledu na to, jaké lákadla Witkoff k dohodě přidal, Putin jídlo poslal zpět.

Taková bude dynamika nadcházejících měsíců a není příliš obtížné pochopit ruské karty. Putin vítězí vojensky, pomalu, ale nezpochybnitelně. Vidí Ukrajinu oslabenou nedostatkem lidských zdrojů a financí a zmítanou domácí politickou krizí, která se neustále vrací.

Zelenského doma brzdí výpadky proudu a ztráty na frontě, které ničí morálku. Opakované utrpení ze ztrát, diplomatického klamu a tlaku, společně s ubývající pomocí, vede mnohé k otázce, jak může tento příběh skončit jinak než rostoucím ruským vítězstvím. Trump si přeje mír nade vše a v posledních měsících ukázal, že tlačit na své spojence, aby dělali ústupky, je pro něj reflexivní pohyb. To je logické, pokud jste realitní magnát, který tlačí na své subdodavatele, aby zlepšili podmínky pro možného kupce. Ale Putin se nesnaží koupit hotel. Trump se spíše snaží přesvědčit ozbrojeného squattera, aby opustil nemovitost, kterou zapálil jen proto, aby znovu ukázal, že je silou v sousedství. To není ten druh dohody, na který je Trump zvyklý.

Boje a pomalé vítězství jsou pro Putina hnacím motorem a vidí, že obojího bude mít před sebou víc. Ke své radosti může přidat i skandální podívanou na to, jak ho hlavní spojenec jeho protivníka, Spojené státy, nyní úpěnlivě prosí o dohodu, a to prostřednictvím prezidentova zetě Jareda Kushnera a vyslance Steva Witkoffa. Postup Moskvy na frontových liniích může být sice úmorně a brutálně pomalý, a vykoupený obrovskými náklady, ale širší podívaná se pomalu stává Putinovým geopolitickým horečnatým snem, což pravděpodobně posouvá skutečný a trvalý mír do nedohledna.