ROZHOVOR | Politika SPD a Motoristů vyhovuje oligarchům, Babiš se v EU může chovat jako Meloniová, říká politoložka

Je podle vás veřejnost – a zejména prezident – spokojena s deklarovaným "odstřižením" od jeho podnikatelského impéria? Nebo jde spíše o kosmetickou úpravu, která mu i nadále umožní nepřímý přístup k řízení klíčových aktiv? 

Dá se předpokládat, že pan prezident je s řešením, které Andrej Babiš představil, spokojen minimálně do té míry, že byl ochoten naplnit svoji část dohody a jmenovat jej premiérem. Nejsem odbornice na obchodní právo, ale předpokládám, že pan prezident postup pana Babiše konzultoval se svými odbornými poradci a o kosmetickou úpravu by se tak jednat nemělo. Samozřejmě, že opozice může být jiného názoru, ale to je očekávatelné. 

Je realistické očekávat, že se svého majetkového vlivu vzdá trvale, tedy i ve chvíli, kdy se mu to politicky přestane hodit?

Andrej Babiš se ze dne na den nestane obyčejným občanem s lehce nadprůměrnými příjmy. Stále je to člověk, který dokázal nakumulovat velké bohatství i moc. U něj nicméně uplatnění bohatství i moci vidíme relativně transparentně. Je příhodné, že se debata točí pouze kolem něj, avšak za neméně palčivý problém považuji celkový trend oligarchizace politiky a vliv velkých peněz. Máme zde oligarchy, kteří uplatňují svůj vliv bez transparentní kontroly, jako jsou různí uhlobaroni či agrobaroni. Takže zkusme neredukovat problém oligarchie pouze na Andreje Babiše, ale i další hráče jako jsou pánové Tykač, Jandejsek, Chlad a další. 

Nastává kritické období skládání vlády. Jak hodnotíte její dosud známé parametry jako celek? Působí na vás navrhované obsazení jednotlivých resortů jako kompetentní a kompatibilní s prioritami státu? 

Otázkou je, co si za priority státu označíme. Pokud jde o modernizaci naší ekonomiky, udržitelnost daňového systému, posílení dostupnosti a kvality veřejných služeb, tak zde se výraznějších výkonů zřejmě nedočkáme.

Jako pozitivní ale vidím nominaci Roberta Plagy na post ministra školství. Plaga má s resortem zkušenost, zná jeho potřeby a je si vědom problémů, do kterých se naše školství za činnosti, respektive nečinnosti současného ministra Beka propadlo. Ať už se jedná o změnu financování nepedagogických pracovníků nebo dlouhodobě dramaticky podfinancovanou vědu a výzkum.

Velkou neznámou budou spíše nominanti Motoristů i nestraníci za SPD. Smíšené reakce vyvolal například návrh Jaromíra Zůny na post ministra obrany, a to jak v armádních kruzích, tak také u veřejnosti, zejména poté, co nedokázal odpovědět na jasné dotazy novinářů ohledně agrese Ruska na Ukrajině.

U Motoristů ještě neznáme obsazení ministerstva životního prostředí, osobně s panem Turkem příliš nepočítám. Nereálná není ani varianta, že by si MŽP vzal „zpět“ Petr Macinka, zatímco na zamini by mohl nastoupit například Jan Zahradil. Tento krok by byl zajímavý zvlášť pro dynamiku Motoristé vs. ODS. Motoristé by tak mohli navázat na předvolební kampaň, ve které se snažili profilovat jako ta zdravá pravice, nový nástupce ODS. Zahradil ve viditelné vládní funkci by tuto jejich image mohl podpořit. 

Vidíte v nové vládní sestavě osobnosti či celé proudy, které by mohly systematicky oslabovat vazby České republiky na západní spojence? A pokud ano, v čem konkrétně tato rizika spočívají?

Tyto obavy panují u samotného Andreje Babiše, já je však zatím tolik nesdílím. Babiš je pragmatik, který si uvědomuje, do jaké míry je naše budoucnost spojena s EU a Západem obecně. On na to nahlíží primárně optikou čísel, nikoliv ideologie či hodnot. I jeho posun k Patriotům pokládám za předvolební kalkul, snahu dominovat segmentu národně konzervativních voličů v ČR.

Nadto si Babiš uvědomuje, protože již jako bývalý premiér tu zkušenost má, že u některých otázek, kde Evropská Rada hlasuje kvalifikovanou většinou, mu spojenectví pouze s Ficem nebo Orbánem na blokační menšinu nestačí. Spojence tak musí hledat napříč, tedy i na Západě. Očekávala bych podobné chování jako u italské premiérky Giorgie Meloni – doma kritika EU, na půdě EU dohody. Samozřejmě, že až konkrétní kroky designovaného premiéra napoví, zda není můj pohled příliš optimistický. 

Bude mít předseda vlády skutečně pod kontrolou své potenciálně problematické spojence? Ani jeden z dvojice Tomio Okamura-Filip Turek zřejmě nebude mít ministerské portfolio, přesto mohou výrazně tlačit na strategickou orientaci vlády prostřednictvím svých poslaneckých klubů a mediální síly. Nepovede se nakonec spíše vláda podle jejich představ než podle premiérových?

Když se podíváme na to, jak moc si pan Okamura užívá funkci předsedy Sněmovny, neočekávám, že by v dohledné době byl ochoten riskovat její ztrátu. I Motoristé mohou být s nabytými posty spokojeni – strana se 13 poslanci získala 4 ministerstva a předsedy dvou sněmovních výborů. To však neznamená, že období líbánek potrvá věčně.

Pokud začnou menší koaliční partneři ztrácet voličskou podporu, mohou se začít proti ANO vymezovat. Motoristé mohou ztrácet image pravicové strany, protože politika škrtů ve vládě s hnutím ANO asi nebude úplně reálná a části pravicových voličů Motoristů to může vadit do té míry, že se začnou poohlížet jinde. SPD zase účastí ve vládě, byť ne přímé v podobě stranických ministrů, začne ztrácet protestní potenciál.

Pokud svoji stranickou identitu zakládáte na tom, že složité problémy vyřešíte rychle a jednoduše, a ono tomu tak nebude, voliči z toho mohou být frustrovaní. Nadto musíte prokázat kompetenci. Proto se vždy populistickým a krajně pravicovým stranám daří v opozici, zatímco ve vládě většinou pohoří. A čím dramatičtější poklesy podpory nastanou, tím nevyzpytatelnější se koaliční partneři stanou. A z historie už máme precedens, že být menšinovým koaličním partnerem Andreje Babiše se z dlouhodobější perspektivy nevyplácí. 

Které sektory považujete za zranitelné hned v prvních měsících vládnutí? Může jít o zahraniční politiku, kde se jednotliví koaliční aktéři budou snažit prosadit protichůdné koncepce? Nebo spíše o ekonomiku, kde bude vládní koalice pod tlakem splnit sliby, které mohou být v realitě fiskálně neudržitelné?

Za zranitelné považuji sektory, na kterých nemá Andrej Babiš tak silný zájem, aby mu stálo za to krotit si své koaliční partnery. Mám na mysli oblast životního prostředí, kde je nám Motoristy slibováno, že „poteče zelená krev“, problematiku veřejnoprávních médií, které jsou nemesis zejména SPD, ale i části ANO a obecně neziskového sektoru – zde se Motoristé potkávají s SPD ve snahách co nejvíce omezit aktivity občanské společnosti. Netřeba asi zdůrazňovat, že přesně tento styl politiky vyhovuje zejména oligarchům a sponzorům těchto stran.