Merze čeká boj. Bez silného a akceschopného Německa je stabilita a bezpečnost Evropy nemožná

Úřadující německý kancléř ve středu představil novou koaliční dohodu mezi středopravicovou Křesťanskodemokratickou unií (CDU) a středolevicovou Sociálnědemokratickou stranou (SPD). Tento krok je pro Německo mimořádně významný, neboť se země nachází na pokraji recese v důsledku nevyzpytatelné obchodní politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa a rostoucí hrozby ozbrojené agrese ze strany Ruska. Informovala o tom mimo jiné americká stanice CNN.

Pro svět i Evropu je zásadní, aby si Německo udrželo svou stabilitu jak z hospodářského, tak z geopolitického hlediska. Německá ekonomika je největší v Evropě a spolu s Francií a Itálií tvoří základní pilíř fungování ekonomiky Evropské unie. Výraznější otřesy by mohly ohrozit nejen stabilitu eurozóny, která v současnosti zahrnuje dvacet členských států, ale i celkovou rovnováhu unijní ekonomiky, jež je úzce propojená prostřednictvím volného pohybu osob, služeb, kapitálu a zboží.

Jak je formovaná německá ekonomika?

Pro představu o rozsahu německé ekonomiky: v loňském roce země vyvezla zboží v hodnotě 1,548 bilionu eur, zatímco dovoz dosáhl 1,308 bilionu eur. Obchodní bilance tak skončila přebytkem ve výši 241 miliard eur. Významnou roli sehrál automobilový průmysl – Německo vyvezlo 3,4 milionu nových vozidel. Motorová vozidla byla zároveň největší exportní položkou, na celkovém vývozu se podílela 16,9 procenta. Následovaly stroje se 14 procenty a chemické výrobky s podílem 9 procent.

Německá ekonomika prochází obdobím nejistoty v důsledku obchodních opatření zaváděných administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle údajů Spolkového statistického úřadu se ke konci loňského roku Spojené státy staly nejvýznamnějším obchodním partnerem Německa, s celkovým objemem vzájemného obchodu ve výši 252,8 miliardy eur. Na druhém místě se umístila Čína s obchodní výměnou dosahující 246,3 miliardy eur, třetí příčku zaujalo Nizozemsko s objemem 205,7 miliardy eur.

Stabilita německé ekonomiky je klíčová nejen pro celou Evropskou unii, ale i pro Českou republiku. Ta se v roce 2024 zařadila mezi deset největších obchodních partnerů Německa. Obě země si vyměnily zboží v celkové hodnotě 110 miliard eur, přičemž bilance byla příznivější pro Českou republiku. Německo dovezlo zboží z Česka v hodnotě přibližně 59,5 miliardy eur, zatímco vyvezlo zboží v hodnotě zhruba 51,1 miliardy eur.

Německý export zdaleka nespočívá pouze v automobilech a strojích. Země vyváží široké spektrum technologicky náročných a průmyslových výrobků – například léčiva v hodnotě 124,2 miliardy dolarů, optická a další zařízení za 85,8 miliardy dolarů, plastové součástky za 69,4 miliardy dolarů, letadla a kosmickou techniku za 36,1 miliardy dolarů, paliva za 35,6 miliardy dolarů, různé chemické produkty za 35,5 miliardy dolarů a výrobky ze železa a oceli v hodnotě 35,1 miliardy dolarů.

Tato data ukazují, že obchodní partneři jsou na německém technologickém, strojírenském a chemcikém sektoru výrazně závislí. Jakýkoli výraznější otřes by mohl ohrozit nejen růst, ale potenciálně i stabilitu německé ekonomiky. Významnou roli hraje Německo také v globálním polovodičovém průmyslu – v roce 2024 vyvezlo integrované obvody a mikročipy za 18,7 miliardy dolarů. Ve srovnání s rokem 2023 však tento segment zaznamenal pokles o 14,5 procenta.

Nová koalice tak bude muset čelit výzvám, které přesahují běžnou politickou agendu. Od schopnosti udržet ekonomickou stabilitu bude záviset nejen vývoj v samotném Německu, ale i směřování celé Evropské unie. V době, kdy se zvyšuje tlak na restrukturalizaci průmyslu, posílení obranyschopnosti a zvládnutí globální konkurence, se ukáže, zda nová vláda dokáže využít silné hospodářské základy k udržení strategické pozice Německa ve světě.

U ekonomiky to zdaleka nekončí

Německo v současné době čelí výzvám, které sahají daleko za hranice hospodářské politiky. Nová vláda pod vedením Merze bude muset prioritně řešit posílení obranyschopnosti země. Přestože kabinet Olafa Scholze po ruské invazi na Ukrajinu schválil mimořádný obranný fond ve výši 100 miliard eur, realizace těchto prostředků se zpozdila, mimo jiné kvůli vnitropolitickým neshodám. Tyto průtahy nakonec přispěly k politickému oslabení Scholzovy vlády.

Merz avizoval, že hodlá tento trend zvrátit a modernizační úsilí výrazně zrychlit. Podle Sudhy David-Wilpové z Německého Marshallova fondu je pro nový kabinet klíčové urychlit obranné investice, neboť „tvrdá moc je dnes hlavní měnou mezinárodní politiky“.

Z výroční zprávy Bundestagu vyplývá, že německé ozbrojené síly nadále postrádají důležité vybavení pro vedení moderních vojenských operací. Kritickými oblastmi zůstávají modernizace bojových vozidel pěchoty, která se potýká s nedostatkem náhradních dílů, posílení námořních sil potřebných pro ochranu severoevropských vod, vývoj protiraketové obrany a personální zajištění jednotek bezpilotních prostředků.

Současný stav vyvolává rostoucí znepokojení nejen v Německu, ale také mezi spojenci v rámci Severoatlantické aliance. Ačkoliv Berlín deklaruje snahu o posílení obranných kapacit, bez zásadního zrychlení modernizace a náboru nových vojáků nemusí být Bundeswehr schopen dostát svým závazkům v evropském ani globálním bezpečnostním rámci.

V tomto kontextu Merzova vláda přistoupila k zásadnímu rozhodnutí: navýšit obranné výdaje v rozsahu, jaký Německo nezažilo od dob studené války. Parlament nedávno schválil reformu ústavní dluhové brzdy, která umožní uvolnit dodatečné miliardy eur na obranu. Podle modelu, který získala televize CNN, by investice ve výši 3,5 % HDP umožnily během příští dekády nasměrovat do obrany až 600 miliard eur, tedy přibližně 652 miliard dolarů.

Evropa nemůže být bez silného Německa

V uplynulých dekádách se Německo soustředilo především na hospodářský růst a podporu průmyslu. V současném bezpečnostním kontextu však stále zřetelněji vyvstává potřeba silné a moderní armády jako klíčového prvku nejen národní obrany, ale i stability celého evropského kontinentu. Německo svou pozici vybudovalo na pevném zakotvení v Evropské unii a Severoatlantické alianci.

Jak však upozorňuje analytické centrum Carnegie Endowment, pokud jeden z těchto pilířů – konkrétně NATO – oslabuje v důsledku vývoje ve Spojených státech, zejména kvůli bezohlednému postoji Trumpa, je na Německu, aby převzalo větší díl odpovědnosti.

Pro nový kabinet vedený Friedrichem Merzem to znamená nejen zvýšenou aktivitu na domácí scéně, ale i výraznější angažmá v rámci Evropské unie. Jeho snahy o posílení obranných kapacit Evropy a ambice prosadit Německo do vedoucí role však narážejí na odpor části politického spektra. Krajně pravicové i krajně levicové strany mohou Merzovy plány zpochybňovat a bránit jejich realizaci.

Významným faktorem bude rovněž postoj Francie. Paříž dlouhodobě usiluje o vedoucí postavení v evropských strukturách a nemusí být nakloněna posílení německého vlivu v oblasti obrany a bezpečnosti. V této konstelaci bude pro novou německou vládu zásadní nejen správně nastavit domácí obrannou strategii, ale také přesvědčit evropské partnery o nutnosti jednotného a koordinovaného postupu.

Je proto nezbytné nejen posílit kapacity německé armády, ale zároveň proměnit i hluboce zakořeněné postoje v evropském i německém myšlení. Přetrvává totiž historicky podmíněná nedůvěra, která silné a vyzbrojené Německo stále vnímá jako potenciální hrozbu. Tento mentální rámec – jakési evropské a německé „DNA“ – bude třeba postupně přepsat, aby bylo možné vnímat Německo jako zodpovědného a legitimního garanta bezpečnosti, nikoli jako destabilizující sílu.