Proč se lidé bojí nakupovat pro sebe? Podle odborníků jde o poruchu

"Pokaždé, když mě napadne zajít si něco koupit, opakuje se totéž schéma. Vstoupím do obchodu, najdu tam něco, co se mi líbí, vyzkouším si to, jdu k pokladně a cestou si řeknu: Potřebuju to opravdu? Je to skutečně hezké? Nakonec vždy dospěju k závěru, že to je pro mě příliš drahé. Odcházím z obchodu s prázdnýma rukama a velmi rozmrzelá a naštvaná," vysvětluje dvaatřicetiletá Caroline. "Vždy jsem měla problém s tím, abych přijala myšlenku, že si mohu udělat radost," dodává.

"Před dvěma roky jsem zůstala bez zaměstnání a to jsem opravdu musela obracet každé euro. Předtím pro mě bylo nakupování čímsi prostým, snadným. Snadno jsem se ovládala. Když jsem měla peníze, s radostí jsem je utrácela, když jsem je neměla, nic jsem nekupovala, ale necítila jsem žádnou frustraci," říká Caroline.

"Od té doby, i když se moje finanční situace velmi změnila, si nedokážu udělat radost. Všechno je tak, jako kdybych dál byla bez peněz a musela za každou cenu šetřit pro případně další obtížné období," stěžuje si Caroline.

"Nemám naopak problémy s nakupováním pro druhé, s tím, aby dělala radost svým blízkým. Ráda bych získal zpět trochu tu lehkost ve vztahu k penězům. Cítím, že tento můj problém vyvěrá ze složitějších příčin, které bych ráda odstranila," říká Caroline.

"Přílišný strach z toho, že osoba nebude mít dost peněz, a z toho plynoucí tendence k finanční anorexii je příznačný pro hluboce zakořeněný strach nejen z nedostatku peněz, ale především z nedostatku bezpečí," upozorňuje psycholožka Marie-Claude Françoisová-Laugierová, autorka knihy Peníze v manželství a v rodině.

"Pro některé lidi peníze představují radost, moc, svobodu. Jsou spojovány s radostí. Pro jiné jsou naopak synonymem zdrženlivosti a smutku. Tito lidé mají strach, že jim budou chybět, a to proto, že budoucnost považují za nejistou. Nevydávat peníze pro ně znamená uspokojovat potřebu bezpečí, chránit se před neznámem, z něhož mají obavy. Patří to k pradávným obavám, jako je strach ze smrti nebo nemoci: tito lidé se bojí, že budou bez prostředků a nebudou tak moci čelit obtížím, jež je čekají," uvádí.

"Finanční anorexie je velmi odlišná od lakoty. Částečně ji lze vysvětlit tím, jak tito lidé prožívali dětství. Člověk, kterému říkali, že je nikdo a nic neznamená, může být pak přesvědčen, že nemá žádnou vnitřní hodnotu. Bude mít sklony dávat dárky svým blízkým, vydávat pro ně peníze, ale pro sebe nikoli," říká Marie-Claude Françoisová-Laugierová.

"Z této nicotné sebeúcty často pramení jistá forma asketismu. Takoví lidé si myslí, že nemají právo udělat si radost a koupit si věc, která se jim líbí. Jakoby si říkali. že si to nezaslouží," vysvětluje.

"Aby se člověk dostal z této slepé uličky, může být užitečné o tom mluvit. Není nutné navštívit psychologa, i rozhovor s některým členem rodiny nebo přítelem může mít ozdravný účinek. Mohou pak začít tím, že si dovolí malou radost, například lístek do kina nebo knížku. Především jde o to najít znovu chuť udělat si radost. To může být příjemnější ve společnosti další osoby. Proč si třeba nedopřát sklenku na terase s přítelkyní?" uvádí Marie-Claude Françoisová-Laugierová.