Kdy nastane rovnost mužů a žen? V tomto století ji nečekejme

Na mzdovou rovnost si budeme muset podle zprávy Světového ekonomického fóra počkat 170 let, až do roku 2186. To je špatná zpráva a čím více času ubíhá, tím se, tím více se rovnost ve mzdách mezi muži a ženami vzdaluje. Předloni totiž Světové ekonomické fórum uvádělo méně vzdálený horizont: pouze 118 let.

Ženy, které se rozhodly budovat svou kariéru ve většinově mužském prostředí, se musejí vypořádat ještě s jinými problémy: jak se prosadit v kolektivu, kde je jejich přítomnost v lepším případě udivující, v horším pohoršující.

Důležité je nenechat se zatáhnout do terénu, který s profesí nesouvisí. Pětadvacetiletá Camille o tom ví své. "Abych nikdy nebyla přistižena při chybě, musím být pohotová a kompetentní za všech okolností a nesmím se nechat za žádnou cenu dostat na neprofesionální úroveň," řekla pro francouzská média.

Pětadvacetiletá Jennifer pracující u hasičů se rovněž snaží, aby nedala záminku ke kritice a zůstala pokud možno lhostejná k mužským žertům. "Jsou to machos, mívají občas poznámky, nic si z toho nedělám," zdůrazňuje.

O totéž se snaží čtyřiadvacetiletá Clémentine, komunikační důstojnice u vojenského letectva. Mladá žena se mohla rozhodnout žít na své základně u Bordeaux, měla by tak ubytování zdarma a nemusela by dojíždět. Raději si však ponechala svůj byt v centru města, aby si tak chránila svůj soukromý život.

"Když jsem nastoupila, musela jsem prodělat šestitýdenní výcvik v kasárnách. Bez nalíčení, s narychlo staženým culíkem a vojenským mundurem jsem odložila svou ženskost. Proto potřebuji mít i jiný život, který nebude zaměřený na disciplínu a výkon," zdůrazňuje.

Uspět a přitom zůstat svou je často velmi těžké, zejména pro ty ženy, jejichž práce vyžaduje neustálou fyzickou námahu. Snaha o kompetentnost však vždy nestačí k tomu, aby zabránila nějaké podobě paternalismu. "V některých napjatých situacích, kdy například zvládáme násilnické osoby či lidi pod vlivem alkoholu, se moji kolegové snaží mě chránit a poněkud mě odstrkují," uvádí hasička Jennifer. "Je to sice milé, ale často mám chuť jim říci, že jsem schopná se ubránit stejně dobře jako oni. Jeden můj nadřízený mě dokonce odvolal ze zásahu," stěžuje si.

Takové pokoření je tím trpčí, že je často učiněno necitlivě. To se stalo kanadské someliérce Pascale. "Není vždy snadné přesvědčit sebejisté muže, že jim mohu dát dobrou radu. V Austrálii, kde jsem loni pracovala, jsem pro jednu skupinu vybrala lahev. Když jsem šla pro druhou do sklepa, šéf restaurace toho využil a dal jim ochutnat jiné víno. V té chvíli jsem měla opravdu pocit, že nejsem ve své práci respektována," svěřuje se.

Četné ženy, které chtějí změnit mentalitu profesionálního světa často ustrnulého ve svých jistotách, neváhají použít vlastní zbraně a z toho, co se zdá být slabostí, učiní trumf.

"Téměř 80 procent našich zásahů je takového rázu, že někomu poskytujeme pomoc. Tady je nejdůležitější kontakt s člověkem. Cítím, že za kritických okolností se ženám se mnou lépe komunikuje," říká například Jennifer. Je to dobrý způsob, jak narušit stereotypy a vnutit kolektivu vlastní volbu a metody.