Nejsmrtelnější způsob, jak zhubnout? Lékaři důrazně varují před diabulimií

Důsledky jsou přitom životu nebezpečné. Stejně jako u bulimie či anorexie i zde se jedná o psychickou poruchu, kterou už nemocný nemá ve své kontrole. Mnozí si často myslí, že pacienti s poruchou příjmy potravy jen rebelují či požadují pozornosti, ve skutečnosti si však nemůžou pomoci a velmi obtížně se bez pomoci léčí.

Bez inzulínu dochází k tomu, že stoupá glukóza v krvi. V praxi to znamená, že když nemocní vynechají dávky léku, jejich tělo přestane vstřebávat i kalorie z potravin. Pak vše, co dotyčný či dotyčná sní, projde trávicím traktem a nevstřebané zase odchází z těla ven. Tělo pak ztrácí energii, kterou se bude snažit získat ze svalových zásob. Jedinec tak ztratí na váze, protože přichází o svalovou hmotu.

Diabulimie je velmi nebezpečná. Z dlouhodobého hlediska se lidem výrazně zkracuje délka života. Kromě postižení, které zasáhne funkce svalů, srdce a dalších orgánů zde hrozí, že odmítání inzulinu povede k dalším psychickým poruchám jako je deprese, neuróza či problémy s dýcháním.

Mezi nejčastější příčiny diabulimie patří tlak z okolí, přehnaná obsese po těle jak z reklamy, ale právě i přibírání na váze jako vedlejší účinek inzulínu. K poruše jsou přitom náchylnější lidé, kteří byli vždy zvyklí hlídat si svou váhu nebo pečlivě studovali složení potravin, které jí, za účelem omezit příjem kalorií.

Diabulimií trpí či trpělo až 40 procent žen s cukrovkou typu 1 mezi 15 až 30 lety, dívky a ženy tak porucha postihuje mnohem častěji než chlapce a muže. Kanadská studie poukazuje na, že až 60 procent žen do věku 25 let se setká s nějakou poruchou spojenou s odmítáním jídla, ať už je to anorexie, bulimie či v případě cukrovkářů i diabulimie.