Zachránil Olomouc, pak zavinil pohromu. Kdo byl "váhavý generál" Daun?

Vzhledem k tomu, že středoevropské právo neuznávalo nástupnictví v ženské rodové linii, na rozdíl od Velké Británie, kde byl korunována jedna královna za druhou, okamžitě po nástupu na trůn byl nárok Marie Terezie zpochybněn a vypukly války o rakouské dědictví. Jednalo se o sérii konfliktů v letech 1740-1748 mezi Marií Terezií a sousedními státy (zejména Pruskem, Saskem, Bavorskem a Francií).

Rozpoutaly válečnou vřavu nejen ve Střední Evropě, ale nabalily se na ně i konflikty mezi dalšími zeměmi. Dokonce ve stejném časovém období vypukly boje o koloniální území mezi Francií a Velkou Británií nebo válka Švédska s Ruskem. Podle hesla nepřítel mého nepřítele je můj přítel, získal původně středoevropský konflikt na svou dobu jistý globální charakter. V časech, kdy jedna válka následovala za druhou, se otevíraly dveře pro raketovou kariéru mnoha mužů prostřednictvím služby ve vojsku.

Puberťák vojákem

Jedním z takových kariérních vojáků byl i Leopold von Daun. Službu v armádě měl takříkajíc v krvi. Už jeho otec Wirich Filip Vavřinec hrabě Daun patřil k vrchním velitelům rakouské armády a úspěchy na bitevním poli (jako v bitvě u Turína roku 1706) převtělil do následné úspěšné politické kariéry, kdy se stal dokonce holandským a milánským guvernérem, ovšem politika je vrtkává. Záhy byl funkcí zbaven a závěr jeho života již tak zářný nebyl. V jeho šlépějích šel i jeho syn Leopold Daun. Narodil se v roce 1705, do armády vstoupil v roce 1718, čili v pouhých třinácti letech a netrvalo dlouho, než se vypracoval na plukovníka.

Vítěz krvavých bitev u Kolína a Olomouce

Největších úspěchů dosáhl Daun v bitvě u Kolína a následně při obraně Olomouce. Vítězství proti Prusům u Kolína bylo zcela klíčové. Reakce pruských vojsk na dosazení Marie Terezie na trůn bylo bleskové. Okamžitě zaútočili na monarchii ze severu a obsadili rozsáhlé slezské území. Jenže s  jídlem roste chuť. Prusové postupovali dál do Čech až si to přimašírovali k Praze, kde sevřeli habsburské vojáky. Blížilo se obléhání Prahy, jenže Daun chytře vylákal nepřátele dál od českého hlavního města, jelikož kdyby padla Praha, mohlo se Němcům do rukou dostat více, než jen Slezsko.

V krvelačné bitvě Daun zvítězil také díky své opatrnosti, do boje se nepustil bezhlavě a vyčkával v defenzivním postavení. Okolí Kolina dobře znal a výhodného postavení se podařilo využít k prvnímu rakouskému vítězství ve velké bitvě i přesto, že se monarchie pod vládou Marie Terezie zdála na kolenou.

Jak prováhat celé Slezsko

Prusové však nehodlali vyklidit pozice. Na přes rok se dostali až k Olomouci a tehdejší pevnostní město oblehli. Účelem bylo dobýt olomouckou pevnost a vytvořit z ní opěrný bod v moravském vnitrozemí anebo vylákat Dauna k rozhodujícímu střetnutí. Jenže Prusové se přepočítali Olomoučané i přes brutální bombardování pruský útok ustáli, zatímco Daun opět vyčkával. Unaveným Prusům pak nezbylo než odtáhnout.

Po bitvě o Olomouc se karta obrátila. Habsburská vojska přešla do protiútoku, ovšem stejně jako mohla Marie Terezie vynášet Dauna do nebes za to, že zachránil Čechy a Moravu, znovuobnovení pozic ve Slezsku se nezdařilo především jeho vinou. Vyčkávací taktika se v klíčové bitvě habsburské ofenzivy u Turgau nevyplatila a po drtivé porážce nezbylo než uznat, že Slezsko již nadále nepatří k zemím Koruny české.