Proč policie a soudy nevyužívají detektor lži? Dá se oklamat jednoduchým trikem

Zní to až moc dobře – zajmete cizího špiona a potřebujete z něho vytáhnout informace. Posadíte ho na židli, napojíte nějaké šňůry a čidla a pokládáte otázky. Když vám zalže, přístroj zabliká. Vmžiku dostanete z člověka potřebné údaje bez zbytečného mučení. Soudy by se mohly o dost zjednodušit. Stačí položit otázku. „Zabil/a jste ho/ji?“ a můžete vynést rozsudek. Jenže skutečnost je mnohem složitější, polygraf – nebo také lidově známý jako detektor lži – není žádným zázračným strojem na určení pravdy a opaku.

Přístroj zaznamenává změny v dýchání, srdečním pulzu, krevním tlaku a pocení. Modernější zřízení sledují i změnu hlasu nebo pohyb očí a zorniček. Všechno to jsou faktory reagující přímo na naši nervozitu. Jinými slovy, technologie není určena na detekci lží, ale vypovídá o našem stresu. Obvykle se začíná třemi jednoduchými otázkami, pomocí kterých se zkoumá tělesná norma, poté následuje výslech, kde všechny dotazy musí být jednoznačné a zodpověditelné jednoduchým ano či ne.

Obvykle se má za to, že pokud se zrychlí dýchání, zvýší srdeční pulz nebo se začneme více potit, vyšetřovatel to vyhodnotí jako lež. Jenže co když jsme jen nervózní, nebo se nás otázka dotkla? Přístroj pouze zaznamenává naše tělesné změny a teprve subjektivní názor člověka pak rozhodne o pravdě. Trénovaní dokáží přístroj velmi snadno oklamat.

Často uváděný trik za použití špendlíku není žádná fikce, ale ve skutečnosti funguje spolehlivě. Spočívá v tom, že si zkoumaná osoba vloží do boty špendlík, a pokaždé, když vyžaduje reakci od přístroje, jednoduše se píchne. Podobně by mělo fungovat i kousnutí do jazyka.

Pravda je pro každého jiná, a pokud jsme přesvědčení o své verzi, detektor nemůže zaznamenat žádnou změnu v reakci. Přístroj si třeba vůbec nedokáže poradit s chronickými lháři, ti nemají problém říkat lži a detektor je tak na ně příliš krátký. Agenti tajných služeb musí často absolvovat kurzy meditace, právě klid je klíčový pro výslechy.

V poslední době se masově šíří mezi lidmi takzvané osobní detektory lži. Třeba taková aplikace v telefonu funguje na principu analýzy hlasu. Mějte však na paměti, že i stresový den v práci nebo nepříjemný zážitek může ovlivnit způsob, jakým mluvíme. Ne všechno hned znamená, že je vám protějšek nevěrný.