Chladnokrevné monstrum? Poslední dny Stalina jsou zahaleny tajemstvím

Muž, který si zvolil přezdívku Stalin (rusky "staľ" znamená ocel), se narodil 18. prosince 1878 v gruzínském městečku Gori v chudé rodině. Otec byl obuvník, alkoholik a násilník, matka byla silně věřící a ze syna chtěla mít kněze. Stalin navštěvoval církevní školu v Gori, kde se naučil rusky, a poté studoval v pravoslavném semináři v Tbilisi. Za revoluční aktivity a čtení zakázaných knih byl v roce 1899 vyloučen a dal se na dráhu revolucionáře: v ilegalitě organizoval stávky a demonstrace a peníze na revoluci údajně získával loupežemi. Krátce také pobyl ve vyhnanství na Sibiři.

Začátky Stalinovy revoluční dráhy zapůsobily na Lenina. Podle ruského spisovatele a historika Edvarda Radzinského přijel Koba (jeden z pseudonymů Stalina) do Moskvy jako druhořadý politik, ale rychle našel cestu k Leninovi. Dovedlo ho tam nejen umění získat a udržet moc, ale i to, že pro Lenina byl polovzdělaný a drsný Stalin mužem činu bez zábran. Nerozhodní intelektuálové (Trockij, Kameněv nebo Bucharin) váhali s radikálními metodami.

Do čela bolševiků se Stalin dostal v roce 1922 na návrh Lenina, který byl v té době šéfem vlády a neformálním vůdcem strany. Později Lenin ve svém testamentu varoval před tím, aby Stalin získal velkou moc, pro jeho špatné vlastnosti. V roce 1924 ale Lenin zemřel a o vedení strany se rozhořel boj. V roce 1927 Stalin zvítězil nad protivníky ve straně a stal se nejmocnějším mužem v zemi.

Začalo "budování socialismu v jedné zemi": kolektivizace zemědělství a industrializace, likvidace všech domnělých odpůrců, kulaků, kněží i nejbližších spolupracovníků a přátel včetně armádních špiček a kulturní elity. Již s oslabenou armádou se po tragické dohodě s Hitlerem zapojil do boje proti Hitlerovi a vítězství v druhé světové válce a úspěchy na Jaltské i Postupimské konferenci jej utvrdily v jeho nepřemožitelnosti. Čistky pokračovaly až do jeho smrti.

Historikové se dodnes přou, čím Stalin opravdu byl. Pro jedny zamindrákovaným paranoikem a megalomanem, pro druhé chladně kalkulujícím monstrem.

Vášnivý kuřák a milovník gruzínského vína byl dvakrát ženatý. První manželka Jekatěrina Svanidzeová mu porodila syna Jakova, který byl za druhé světové války zajat a pravděpodobně zahynul v koncentračním táboře Sachsenhausen - Oranienburg. O osudu Jakova koluje řada legend a podle historiků není zcela jasné, za jakých okolností byl zajat a jak zahynul. Druhá manželka, kráska s orientálními rysy Naděžda Allilujevová mu porodila syna Vasilije a dceru Světlanu. Naděždu údajně dohnal k sebevraždě, syn Vasilij, který zemřel v roce 1962, byl dva roky po smrti otce odsouzen za protisovětskou činnost.

Světlana v 60. letech emigrovala a usadila se v USA. V roce 1984 se vrátila do vlasti, ale žít v Sovětském svazu nedokázala a v roce 1986 se vrátila do USA. Zemřela v listopadu 2011 ve věku 85 let v americkém státě Wisconsin. Diktátor měl osm vnoučat. Největší radost by Stalinovi dělal vnuk Jevgenij (syn Jakova Džugašviliho), vůdce stalinistů v Rusku i v Gruzii, který se bez úspěchu soudil kvůli údajnému očerňování dědova jména. Jevgenij zemřel roce 2016.

Poslední dny Stalina jsou zahaleny tajemstvím. Raněn mrtvicí byl na jednom ze svých venkovských sídel v Kuncevu u Moskvy asi mezi 1. a 2. březnem. Po záchvatu zůstal dlouho ležet bez pomoci, což vyvolává dodnes řadu spekulací.

"Pokud ho neotrávili, zabili ho odmítnutím lékařské péče," napsal například ruský dramatik a spisovatel Edvard Radzinskij, podle kterého byl diktátor možná otráven členem své ochranky na příkaz tehdejšího ministra vnitra Lavrentije Beriji. Poté podle Radzinského údajně nalezl druhý člen ochranky ležet Stalina na podlaze a Berija a další vysocí činitelé včetně Nikity Chruščova mu odmítli po více než 13 hodin přivolat lékařskou pomoc a tak uspíšili jeho smrt. Stalin zemřel 5. března v 74 letech.

Stalinův pohřeb zcela zastavil život v zemi a panika na Rudém náměstí i v přilehlých ulicích si vyžádala podle většiny zdrojů kolem 500 obětí. Ostatky vůdce byly uloženy do mauzolea na Rudém náměstí po boku Lenina. O tři roky později na 20. sjezdu KSSS ale Nikita Chruščov odsoudil kult Stalinovy osobnosti a na návrh dělníků z několika závodů 22. sjezd KSSS rozhodl v říjnu 1961 ponechat mauzoleum výhradně pro Lenina. Teprve "perestrojka" ale ukázala zločiny Stalinovy éry v plném světle. Stalinův "druhý" pohřeb v roce 1961 proběhl bez jakékoli pocty, v tichosti a naprosto tajně. Stalinovo nabalzamované tělo bylo svlečeno z uniformy a bez jakéhokoliv obřadu uloženo v jednoduché dřevěné rakvi do hrobu u Kremelské zdi.