Vetřelčí syndrom. Jedna z nejpodivnějších lidských nemocí je častější, než se zdá

Jak stará tato nemoc ve skutečnosti je, to nikdo neví. Jisté je, že podle dochovaných pramenů ji lidé znali už na počátku 20. století. Tehdy ji ale nikdo nevěnoval pozornost a jelikož pacienty přímo neohrožovala na životě, lékaři se jí většinou nezabývali.

Studiu nemoci věnoval svou pozornost pouze německý neurolog Kurt Goldstein, který v publikaci informoval o ženě, která utrpěla mozkovou mrtvici ovlivňující její levou polovinu mozku. Díky tomu prakticky přestala ovládat svou pravou ruku.

Jde o první známý případ nemoci, kterou lékaři připisovali epilepsii. Jestli jde o první případ vůbec se ale už nikdy nikomu nepodaří zjistit, a to právě proto, že její příčina byla často zaměňována.

Případ z roku 1908 ale ukázal, že za nemocí nemusí stát jen epilepsie, nýbrž i mrtvice. Postupem času se ukázalo, že syndrom může postihnout i lidi po úrazu hlavy. Další příčiny vzniku zatím nebyly prokázány.

Syndrom se nejčastěji projevuje podivným pohybem ruky, kterou lid nejsou schopni ovládat. Postižení lidé jsou si pohybu ruky vědomi, nedokáží ji ale zastavit, a tak si ruka může dělat co chce. Mnohdy nemají jinou možnost, než bojovat sami se sebou a ruku druhou rukou uklidnit.

Dnes už lékaři vědí, že tato nemoc je častější, než se zdá. Postihuje zhruba každého stého pacienta, který prodělal mozkovou mrtvici. U kuřáků je riziko vzniku nemoci pro prodělaném úrazu, mrtvici nebo s u pacientů s epilepsií mnohem vyšší než u někuřáků.

Rozvoj moderní chirurgie ukázal, že nemoc která vás může sama od sebe krmit nebo škrtit, je záležitostí tohoto typu medicíny, nikoliv psychologie, kam byla po dlouhá desetiletí řazena. Ani tak ale nejsou lékaři při její léčbě o nic více úspěšní.

Zhruba polovině pacientů na ni zabírají léky proti epilepsii, zbylým lidem lékaři pomoci nedokáží. Lék na tuto nemoc neexistuje. Ve většině případů ale jde o onemocnění, které pacienta neohrožuje na životě.