Proč si nevidíme na špičku nosu? Nemohou za to oči, ale mozek

Pokud se opravdu nesnažíme, na špičku nosu si prostě nevidíme – důvodem je mozek, který nás jednoduše klame. Tím hlavním důvodem je fakt, že každé oko vidí trochu jiný obraz. Když zavřete jedno oko, tím druhým nos bez problémů vidíte.

Když se ale vjemy z obou očí spojí, vznikne obraz, ze kterého náš nos prostě „vypadne“. To stejné se stane, pokud si před obličej dáte ruku. Pokud se budete dívat oběma očima do dálky, uvidíte ji, ale bude se vám zdát jako průhledná, vysvětluje Paul King z Centra pro teoretickou neurovědu.

V případě nosu hraje důležitou roli mozek a to, jak zpracovává informace. Jednoduše řečeno – vybírá si, na co se soustředit a co je důležité. Ostatní informace pak prostě ignoruje.

Se schopností mozku odfiltrovat nepotřebné informace je spojen i takzvaný fenomén slepoty z nepozornosti. Jde o vědecky popsaný jev, při kterém člověk, který se na něco soustředí, nezaznamená některé věci a události, které se dějí přímo v jeho zorném poli.

Vědci Christopher Chabris a Daniel Simons provedli mnoho studií o tom, že lidé často nepostřehnou větší změny ve svém zorném poli, a dospěli k závěru, že pokud věnujete pozornost jedné věci a nečekáte, že nastanou nějaké změny, pak nemusíte změny vůbec postřehnout.