Pět let po smrti Ivety Bartošové vyplouvá na povrch tajemství vztahu se Sepešim

O tom, že se Iveta stýká se Sepešim, její rodiče věděli. Tvrdila ale, že spolu byli dva roky, což její maminka vyvrací. "Byli spolu něco přes rok a Petr potom zahynul, upřesnila. Podle ní se Sepešim viděla asi dvakrát. "Byl perfektní. Mladý, šikovný kluk, takový akční, veselý, byla s ním sranda. Manžel si s ním rozuměl," tvrdí Ivetina maminka v knize Má dcera Iveta. O tom, že by jim to vydrželo, ale neuvažovala. "Byl oproti ní starší, Iveta měla osmnáct a on pětadvacet. Petr ji bral jen jako kamarádku, ale Ivetka se uměla velmi rychle zamilovat," tvrdí Svatava.

V knize maminka Svatava vzpomíná i na chvíle, které předcházely smrti Petra Sepešiho. "Díky nesprávné životosprávě měla Iveta pořád angíny a nakonec dostala zánět mandlí, které se jí velmi zvětšily. V srpnu přijeli s Petrem k nám, protože měli někde poblíž vystoupení a Iveta nemohla vůbec mluvit. Mluvila přes krk jako by ho měla plný. V tomto stavu natočila i jednu písničku, ve které to je slyšet," začíná své vyprávění Svatava.

"Na říjen byla objednaná na klinice v Písku na operaci mandlí, ale ještě předtím odletěla v září takto nemocná na dva týdny do Ruska na Kavkaz, kde měla s Petrem zpívat. Říkala jsem jí ať tam nejezdí, ale odpověděla mi, ať se nebojím a odletěla. První týden zvládla, na horách tam byl sníh a dole hezky, svítilo sluníčko, tak se koupala v bazénu a dostala angínu. Chytla šílené horečky a skončila tam v nemocnici. Petr s ní chtěl hned odletět domů, ale řekli mu, že by to nepřežila, protože dostala vážné srdeční problémy a má revmatickou horečku. Nakonec svolili, že ji pošlou domů, ale Petr tam musí zůstat a dál zpívat podle plánu. Odmítl to a odletěl s Ivetou domů do Prahy," pokračuje.

Tenkrát měli své první auto, škodovku, kterou si koupili asi za deset tisíc a Sepeši ji tím autem odvezl na kliniku do Písku, kde ji měli v říjnu operovat. "V zánětu a v horečce ji hned operovali a řekli, že přijela za pět minut dvanáct. Z nemocnice nám napsala dopis, co se jí stalo. Po týdenní hospitalizaci ji pustili domů, a protože měla hlasový klid a nesměla zpívat, zrušili program, Petr ji posadil v Praze na autobus, který jezdil do Rožnova a tam jsme pro ni přijeli. Iveta se dávala dohromady doma ve Frenštátě a Petr měl nečekané volno a řádil jak splašený. Autem jel do Německa a objížděl všechny kamarády. Další kámoše navštívil ve Františkových Lázních, a když se vracel od nich domů k mámě do Aše, přejel ho na přejezdu vlak," uvedla.

"Lidé, kteří byli v době havárie v nedaleké hospodě, nám na Petrově pohřbu řekli, jak se to stalo. Na pohřeb jsme s manželem jeli s Ivetou. Prý byla strašná bouřka, on zastavil před vlakovým přejezdem, vlak hned nejel a jak byl takový divoký a netrpělivý, tak už nechtěl čekat, risknul to, vjel na koleje, ale nevyšlo mu to. Byli jsme se na tom místě podívat. Byla to taková dvoukolejka, na jednu stranu bylo krásně vidět, protože tam byla rovina, ale na druhou ne, byla tam zatáčka a navíc rostlo nějaké křoví. A právě když dělal myšku mezi spuštěnými závorami a byl na kolejích, tak ze strany, na kterou nebylo vidět, vyjel vlak," pokračuje ve svém vyprávění.

Tu noc řádila u Bartošových šílená bouřka. "Blesk za bleskem, lilo jak z konve a ve dvě hodiny v noci někdo zvonil na zvonek. Manžel šel dolů otevřít a venku stáli policajti. Přišli nám říct, že měl Petr večer smrtelnou autonehodu. Měl havarovat zrovna ve stejně silné bouřce, která v noci řádila i u nás. Když se to dozvěděl Gottlieb, zavolal na policii do Frenštátu, protože jsme neměli doma telefon, aby nám oznámili, co se stalo, a aby Ivetka zůstala doma a nejezdila do Prahy. Iveta spala, nechtěli jsme ji v noci budit, a protože jsem měla ranní směnu a manžel odpolední, měl za úkol ráno, až vstane, jí opatrně říct, co se stalo," svěřila se Svatava.