Mor zabíjel i mezi šlechtici. Kdo na něj doplatil?

V září 1425 podlehl nemoci šlechtic Čeněk z Vartemberka, zastánce husitského hnutí. Ten je známý především jako nejvyšší purkrabí Království českého, tuto funkci zastával mezi lety 1414 až 1420. Předtím byl jmenován v roce 1408 nejvyšším číšníkem, a měl tedy na starosti hospodářské záležitosti.  Patřil také mezi významné podporovatele Jana Husa, dokonce stál údajně za vyhotovením listu proti jeho upálení. Později napomáhal působení pražských reformátorů. Během husitských válek však přebíhal mezi katolíky a kališníky.

Dne 11. srpna 1456 ve věku asi 39 let mor zabil proslulého sedmihradského vojevůdce Jana Hunyadiho, který je označován jako Turkobijec pro své úspěchy v bojích proti Turkům. Díky svým vojenským dovednostem se stal jedním z nejvýznamnějších vojevůdců v dějinách a během svého života patřil k nejbohatším a nejmocnějším uherským šlechticům. Svými vojenskými úspěchy dokázal k Uhersku znovu připojit území Valašska a Moldavska. Roku 1443 se mu narodil syn – budoucí český král Matyáš Korvín. Roku 1446 byl Jan Hunyadi jmenován místodržícím Uher po dobu, dokud nově zvolený král Ladislav Pohrobek nedosáhl dospělosti.

Mor vzal život roku 1457 v necelých 30 letech Jindřichu IV. z Rožmberka, bratrovi slavné Perchty z Rožmberka. Působil jako vrchní hejtman ve Slezsku, během vojenského tažení proti Turkům však onemocněl morem, kterému nakonec podlehl.

Ani věku 40 let se kvůli morové epidemii nedožil olomoucký biskup Tas z Boskovic. Ten se narodil někdy roku 1446 do moravského rodu Boskoviců, konkrétně do jeho černohorské větve. Na mor zemřel v srpnu roku 1482 ve věku 35 nebo 36 let ve Vyškově, kde za svého života nechal postavit kostel a inicioval vybudování vyškovského renesančního sídla. Tas z Boskovic je známý především tím, že se zasloužil o uzavření Olomoucké smlouvy dne 7. prosince 1478, která ukončovala česko-uherské války dohodou mezi Vladislavem Jagellonským a Matyášem Korvínem. Ti si rozdělili vládu v Českém království – Vladislav Jagellonský se stal králem v Čechách a Matyáš Korvín na Moravě, ve Slezsku a v obou Lužicích.

V roce 1520 se mor stal osudným Vikrotinu Kornelovi ze Všehrd, přední osobnosti českého humanismu. Od roku 1484 byl děkanem Karlovy univerzity. Uplatnil se také jako právník a spisovatel, za zásluhy dostal šlechtický titul.

V roce 1553 pravděpodobně ve věku 80 let moru podlehl Zdislav Berka z Dubé a Lipé, který byl významným královským úředníkem. Tento příslušník prastarého šlechtického rodu Berků z Dubé (který se vyčlenil z Ronovců) vstoupil do politického života poprvé roku 1519, tedy když mu bylo kolem 50 let. Tehdy zastával funkci přísedícího komorního soudu. Na začátku března 1523 kariérně povýšil, když se stal nejvyšším zemským sudím Království českého. Spolu se vzrůstajícím vlivem a společenským postavením rozšiřoval Zdislav také svá panství. Za zásluhy a podporu Ferdinanda I. Habsburského obdržel několik hodností a byl dosazen do dalších úřadů. Od roku 1534 až do své smrti zastával funkci druhého nejvýznamnějšího úředníka v zemi, a to nejvyššího hofmistra Království českého. S tímto úřadem se pojilo i předsedání komorního soudu. Český král ho zároveň jmenoval místodržitelem v čase své nepřítomnosti v zemi.