REPORTÁŽ: Neslávistou v Edenu, aneb Liga mistrů spojuje

Na stadion jsem se dostal tak trochu omylem. Dvě hodiny před začátkem zápasu jsem zjistil, že kamarád někde dostal lístky. „Na Slávii jo. Pch." To byla moje první reakce. No ale byla to Liga mistrů, přijel BATE Borisov, se kterým dříve hrál ve slavnějších časech i můj nejmilejší klub, který sídlí pod Ještědem. Přineslo to vzpomínky, fotbal snad bude pěkný. Tak to tedy překousnu a půjdu.

Neochotně jsem dosedl na sedačku poblíž rohového praporku. Slavná Severní tribuna Edenu na dosah a v ní červeno-bílá bouře, natěšená jak, soupeře z Běloruska smete. Hned ze začátku mi kazilo náladu jakési stupidní pravidlo o tom, že na zápasech evropských soutěží se čepuje pouze nealkoholické pivo. 

Jenže pak se začalo hrát a mojí pozornost upoutal fotbal. Český tým měl v podstatě od začátku do konce převahu. Po chvíli jsem se přistihl, že nadávám na spálené šance, občas bych propleskl rozhodčího a při dobrém náběhu si s celým stadionem stoupám a ženu Milana Škodu kupředu. 

Pozoruhodné. Být to česká liga, bez ohledu na soupeře už dávno dřepím v sektoru hostí a sveřepě skanduji něco proti slávistům. Ostatně jako se o to pokoušel malý hlouček příznivců z Borisova. Nutno dodat, že celkem marně, za celou hru je přes hukot šílenců ze Severní tribuny nebylo slyšet. 

Zajímavá a bizarní zkušenost. Pak jsem se o tom bavil s několika lidmi, kteří mi můj dojem potvrdili. Češi se už historicky dokážou jednotně semknout skutečně jen v pár případech a jedním z nich je právě sport a reprezentace. Zdá se, že cesty našich klubů fotbalovou Evropou patří do této kategorie. 

Fanoušci rivalů, kteří obyčejně mají problém se nepozabíjet navzájem, najednou spojí síly proti těm cizákům, kteří chtějí našim klukům sebrat postup dál. Neptejte se mě proč, ale mám ke Slavii vrozenou averzi.Když však padl ten gól, ten jediný gól celého utkání, řval jsem jak kdybych byl na stadionu svého nejmilejšího klubu. A ani jsem se za to moc nestyděl. 

Zápas to byl jinak celkem pěkný. Hezké šance, pěkné kombinace, rozčílení hosté. Prostě jak to má být. Mrzelo mě, že jsem neviděl víc gólů, ale to už prostě sport s kulatým nesmyslem nám fanouškům dělá.

Na závěr se musím podělit ještě o jednu hlášku. Ke konci zápasu se trochu pokazilo počasí a začalo to vypadat na déšť. Slavia se trápila, chtěla za každou cenu druhý gól, ale hra se začala kouskovat a začalo být jasné, že dneska už asi nic nepadne. Což byla ohromná škoda, sešívaní měli dost palebné síly, aby vyhráli 4:0 a do Běloruska si jeli jen tak zatrénovat.

Chlapík sedící kousek vedle se zahleděl na zataženou oblohu, pak se podíval na už páté přerušení hry za poslední minutu. A zřejmě pak pobavil nejvíce ze všeho sám sebe, když do éteru prohlásil: „Nad Slávií se stahují mračna.“