„Ladrón“ Moore aneb jihoamerické spiknutí proti Anglii

Brazilci zapomněli tehdy na tradiční řevnivost s Argentinou a Uruguayí a svorně si stěžovali na fakt, že evropští sudí připustili hru, jejíž přehnaná tvrdost devastovala technickou hravost Jihoameričanů. Mistrovství světa 1970 konané v Mexiku mělo být nejen odplatou, ale i ukázkou, kdo na této planetě hraje nejlepší fotbal. Jihoameričanům měla nahrávat specifická nadmořská výška, temperamentní publikum a celková nenávist vůči evropským týmům.

Co se stalo v Zeleném Ohni?

Angličané jako obhájci mistrovského titulu nechtěli ponechat nic náhodě, proto odcestovali do místa konání šampionátu už celý měsíc před jeho zahájením. Vedení naplánovalo dva přípravné zápasy v Kolumbii a Ekvádoru; mužstvo se na ně mělo přesunout z Mexico City po dvoutýdenním aklimatizačním pobytu. 18. května dorazila anglická výprava do Bogoty, kde se ubytovala v hotelu Tequendama.

Ve foyeru se kromě jiných obchodů nacházelo i klenotnictví Fuego Verde (Zelený oheň), jehož majitelem byl Danilo Rojas. Krátce před půl sedmou večer sem vešli kapitán anglické reprezentace Robert „Bobby" Moore se svým jmenovcem Charltonem a lékařem výpravy Neilem Phillipsem. Nějakou chvíli si prohlíželi vitríny se šperky, ale žádný je dle jejich slov nezaujal. Sotva vyšli do hotelové haly před obchod, vyběhla za nimi prodavačka Clara Padilla a obvinila je z krádeže drahokamy osázeného náramku. Moore i Charlton nařčení odmítli a na důkaz své neviny byli ochotni absolvovat osobní prohlídku. To už byla na místě turistická policie a hotelový personál, Phillips zavolal manažera mužstva Alfa Ramseye. Přestože prodavačka trvala na svém obvinění, po Ramseyově rozhovoru se zástupci policie proběhl formální výslech s oficiálním vyjádřením. Druhý den, ještě před zápasem s kolumbijským mužstvem (Angličané ho následně vyhráli 4:0) se dostalo Mooremu a Charltonovi omluvy ze strany hotelového personálu. Britský tisk o události neinformoval, novináři učinili s vedením týmu gentlemanskou dohodu.

Nové okolnosti

Angličané poté odletěli do Ekvádoru, kde 24. května sehráli další zápas s týmem Quito (2:0). Výprava se měla vracet do Mexico City s mezipřistáním v Bogotě, kde měl tým strávit čtyři a půl hodiny. Phillips sice navrhl, aby změnili trasu přes Panamu, ale Moore i Ramsey to odmítli z obavy, aby to nebylo vykládáno jako nepřímé přiznání viny a ještě více proti sobě nepopudili jihoamerické diváky. Angličané po příletu opět využili služeb hotelu Tequendama. Když většina týmu sledovala v hotelovém kině film Shenandoah, byl Moore osloven dvěma policisty v civilu a následně formálně zatčen za krádež.

Důvodem tohoto kroku bylo svědectví Alvara Suareze, který se 22. května přihlásil policii s tím, že přes výlohu zmíněného obchodu viděl Moorea, jak náramek z vitríny údajně odcizil. Na zásah britského velvyslance nebyl hráč zadržen na letišti, kde byly přítomny filmové štáby. Mužstvo podle plánu odletělo do Mexika, v Bogotě zůstali s Moorem dva zástupci britské fotbalové asociace, aby nepříjemný incident vyřešili. Většina hráčů se nad nepřítomností spoluhráče nepozastavila, protože Moore často poskytoval rozhovory a byl zván na setkání s významnými lidmi. Teprve po odletu si Ramsey mužstvo svolal a oznámil mu, co se stalo; zároveň učinil i oficiální prohlášení pro tisk.

Nejasnosti a nepřesnosti

Zajímavé na celé věci bylo, že zadržení se týkalo pouze kapitána reprezentace, ačkoliv s ním v klenotnictví prokazatelně byli i Charlton a Phillips. Po obvinění z krádeže úřady s ohledem Mooreův věhlas nařídily pouze domácí vězení v sídle ředitele kolumbijské fotbalové federace Alfonsa Seniora. Moore mohl dokonce lehce trénovat na zahradě, ale vždy pod dohledem ozbrojené policejní stráže.

Zprávy o incidentu byly zpočátku zmatené, z těch v jihoamerických novinách byl jasně cítit nenávistný podtón. Přispěla k tomu i následná epizoda: útočník Jeff Astle, mající panickou hrůzu z létání, si před cestou z Bogoty do Mexico City dal několik sklenek alkoholu a při příletu letadla byl natolik pod vlivem, že ho museli spoluhráči podpírat. Už to stačilo jihoamerickým deníkům, aby tým Anglie označily za „bandu opilců a zlodějů".

Moore se v Bogotě podrobil výslechu, který vedl soudce Peter Dorado. Při čtyřhodinovém přelíčení se přišlo na několik rozporů. Především Clara Padilla tvrdila, že si Moore vhodil náramek do levé kapsy saka; po předložení doličného předmětu se ale zjistilo, že zmíněné sako na levé straně žádnou kapsu nemá. Padilla pak začala účelově měnit výpovědi, zaplétala se do vlastních výroků, kupila nepřesnosti a nakonec v slzách opustila místo pro svědky. Suarez zase nebyl schopen Doradovi vysvětlit, proč se přihlásil až čtyři dny po krádeži, když ji údajně viděl na vlastní oči. Zajímavé byly také dohady kolem ceny náramku. Padilla ji nejdřív stanovila na 500 liber, pak se snažila vysvětlit, že měla na mysli pět tisíc, zatímco majitel Rojas nekompromisně požadoval náhradu ve výši 6500 liber.

Věc se postupně dostala až do nejvyšších politických kruhů, předseda britské Labour Party Harold Wilson interpeloval u kolumbijské vlády, aby byl Moore okamžitě propuštěn. A bylo zřejmé, že si to jihoamerická země s Velkou Británií nechce rozházet.

„Ladrón! Ladrón!"

Případ byl uzavřen 28. května 1970, když Peter Dorado osvobodil Roberta Moorea na „... základě nedostatečných důkazů". Moore učinil oficiální prohlášení, v němž mimo jiné řekl: „Jsem rád, že jsem volný a obvinění se ukázala být jako nepravdivá." Podmínkou jeho propuštění byl slib další spolupráce s kolumbijskými orgány a povinnost se hlásit na kolumbijském konzulátu v Mexiku, ačkoliv ještě před začátkem šampionátu byl této nutnosti zproštěn s tím, že „... důkazy, vedoucí k jeho obvinění, nebyly potvrzeny". Moore tak mohl se zpožděním následovat výpravu do Guadalajary, kde hrála 2. června první zápas s Rumunskem. Vyhladil tím nemálo vrásek z Ramseyho tváře, který by na jeho místo musel nominovat Normana Huntera; kapitánskou pásku by pak převzal Alan Mullery.

Moore překvapivě během procesu získal nemálo příznivců; zastal se ho i krátce před šampionátem odvolaný brazilský trenér Joao Saldanha. Uvedl, že v Kolumbii s týmem Botafogo zažil podobnou situaci, kdy zaměstnanci obchodu schovali šperk a poté se dožadovali finanční náhrady výměnou za ututlání skandálu. Saldanha označil Mooreho obvinění za „ostudnou pomluvu". Část publika však byla naladěna bojovně, v zápasech ve skupině zpočátku zněl z tribun potupný pokřik „Ladrón! Ladrón" (zloděj), kdykoli se Moore dotkl míče. Kapitán Anglie si z chování diváků nic nedělal a předváděl jedny ze svých nejlepších výkonů. Už v zápase s Brazílií, kdy po vedoucím gólu Jairzinha zavelel ke statečné protiofenzivě, ho po skončení utkání provázel uznalý potlesk. To samé se opakovalo ve čtvrtfinálovém zápasu s NSR, ačkoliv ho Angličané v prodloužení prohráli.

Nestal se rytířem

Moore byl po šampionátu zařazen mezi nejlepší hráče, Alf Ramsey ve svých pamětech uvedl, že incident patřil mezi nejhorší chvíle, které ve svém fotbalovém životě zažil. Ačkoliv se kolumbijské úřady k případu ještě jednou v říjnu 1970 vrátily, žádné nové okolnosti a důkazy už se neobjevily. Moore a Charlton v roce 1972 absolvovali slyšení u městského soudu v Bow Street, čímž byl případ definitivně uzavřen. Nicméně se soudí, že tento incident byl jednou z příčin, proč britská královna neudělila Robertu Mooreovi za jeho zásluhy na fotbalovém poli rytířský titul.

Klenotnictví Fuego Verde bylo krátce po šampionátu uzavřeno a jeho majitel Rojas zmizel neznámo kam. Prodavačka Clara Padilla se později vystěhovala do USA.

Robert Moore zemřel 24. února 1993 na rakovinu. Poté jeho životopisec Jeff Powell přišel s následující verzí: Moore byl dle vlastních slov přesvědčen, že náramek v klenotnictví mohl vzít jeden z mladších spoluhráčů – mělo jít o hloupý žert. Nebyl si však touto teorií zcela jist, protože po celou dobu stál zády do místnosti, byla to tedy jen jeho vlastní hypotéza. Údajně se k ní klonila i Mooreova manželka Tina a doktor Phillips. Powell měl s Moorem dohodu, že tuto skutečnost za Robertova života nezveřejní.

Je však pravděpodobnější, že celý „bogotský náramkový incident" byl zinscenovaným pokusem zdiskreditovat nejlepšího hráče jednoho z favoritů mistrovství světa – Jihoameričané stále nemohli zvláště Angličanům odpustit čtyři roky staré pokoření na půdě Albionu.