Český fanoušek se zlobí na národní tým

Český fanoušek je totiž abnormálně náročný, a pokud národní tým nezíská na jakémkoli světovém šampionátu cenný kov, bere to jako výrazný neúspěch.

Český fanoušek je také značně proměnlivý, pokud jde o jakési vlastenectví. Když se daří a padá to tam samo celý český hokejový národ je pyšný na své hochy a fandí jako o duši, když ale přijde nějaký nečekaný výsledek a přestává se dařit, fanoušci obrátí najednou tón svého fandění a z milujících hochů jsou téměř psanci.

Nemělo by to však být trošku naopak? Neměl by právě v těchto těžkých chvílích český fanoušek ukázat své hokejové srdce a hnát svůj tým dopředu?

Jeden příklad za všechny: Včerejší zápas mezi Ruskem a Francií by se dal téměř bez nadsázky přirovnat k bitvě u Thermopyl. Pár odvážlivců ze země galského kohouta čelilo snad tomu nejtěžšímu soupeři. Ruská sborná letos předvádí hokej, za který by se nemuseli stydět ani pánové Fetisov, Kasatonov,Krutov, Larionov a Makarov a válcuje soupeře rozdílem třídy.

Názory a hlasy, které tvrdili, že Rusové včetší zápas vypustili a Francouzům výhru doslova darovali, jsou holými nesmysly. Ať už jsou názory na ruský národ jakékoli, jedno se jím rozhodně odepřít nedá- Ruské srdce, které je plné statečnosti, bojovnosti, odhodlání a hlavně vlastenectví a prohrát jakýkoliv zápas v čemkoli na Den vítězství je největší porážkou právě pro ně samotné.

Ano, Rusové začátek zápasu podcenili, ale právě v ten okamžik se ozvali jejich fanoušci, kteří hnali sbornou dopředu a Rusové začali hrát jiný hokej. Jistě prohráli, ale bojovali a to je mnohdy pro pravého fanouška víc.