Chodíte rádi na koupaliště? Pak pro vás vědci nemají moc dobré zprávy. Popsali, co vše můžete chytit

Jedním z nejčastějších původců střevních infekcí spojených s koupáním v bazénech je parazit Cryptosporidium. Ten způsobuje průjmy, bolesti břicha i zvracení, a u některých lidí se mohou příznaky vracet i po odeznění akutní fáze. Zatímco zdravý organismus se s nákazou obvykle vypořádá, u dětí, seniorů nebo lidí s oslabenou imunitou může mít vážnější dopady.

Parazit se šíří především fekální kontaminací – tedy například „nehodou“ ve vodě nebo zbytky stolice na těle nakaženého. Zrádné je, že i bezpříznakový člověk může být nositelem a parazita vylučovat.

Možná to děláte i vy, aniž byste si to uvědomili – spolykání vody v bazénu je běžnější, než se zdá. Podle studie z amerického Ohia z roku 2017 spolknou dospělí během hodinového pobytu průměrně 21 ml vody, děti dokonce až 49 ml. A právě tímto způsobem se patogeny mohou dostat do těla.

Riziko stoupá s počtem návštěvníků. V letní sezóně studie ve vybraných šesti bazénech ukázala, že ve 20 % vzorků vody byla přítomna kryptosporidia, přičemž většina pozitivních vzorků pocházela z období školních prázdnin.

Kromě střevních infekcí hrozí i další onemocnění. Stafylokoky mohou způsobovat kožní infekce, v teplých a vlhkých šatnách se daří plísním. Poměrně běžnou nepříjemností je plavecké ucho, tedy zánět zvukovodu způsobený zbytkovou vodou v uchu.

V ojedinělých případech může voda v bazénu skrývat i velmi nebezpečné organismy. Například parazit acanthamoeba, který může napadnout oko a vést až k oslepnutí. A pokud se do plic dostane aerosol kontaminovaný bakteriemi legionella, může vzniknout legionářská nemoc – typ zápalu plic.

Ačkoliv dnešní bazény procházejí důkladnou údržbou a používají chloraci jako hlavní dezinfekční metodu, některé patogeny – jako norovirus nebo zmíněná kryptosporidia – běžné dávky chloru snášejí. Právě proto se při větším podezření na kontaminaci voda ošetřuje superchlorací nebo kombinací s filtry a koagulanty.

Typický „bazénový zápach“, který cítíte po vstupu do haly, není ve skutečnosti chlor, ale tzv. chloraminy – látky vznikající reakcí chloru s močovinou a potem. Právě tyto látky mohou dráždit oči a dýchací cesty, a při dlouhodobém působení dokonce přispívat ke vzniku astmatu, zejména u plavčíků nebo instruktorů.

Pro někoho může být alternativou koupání v přírodě – v jezeře, řece nebo v moři. Jenže i tam číhá řada rizik. Přírodní koupaliště často obsahují nezpracované splašky nebo zvířecí exkrementy. Infekce zde hrozí možná častěji než v dobře udržovaném bazénu, kde je nad kvalitou vody alespoň nějaký dohled.

Přesto není důvod propadat panice. Většina bazénů je kvalitně udržována a správná dezinfekce dokáže většinu škodlivin zlikvidovat dříve, než ohrozí lidské zdraví. Platí ale základní pravidlo: dbejte na hygienu před vstupem do vody, nechoďte plavat při zažívacích potížích a po koupání si důkladně osprchujte celé tělo.