Mobily: Dvousečná zbraň, varují lékaři. Co se může stát?

Výzkumníci do projektu zapojili 500 studentů univerzity, kteří jim během roku hlásili, kolik času denně strávili používáním mobilního telefonu společně s pocity, hladinou úzkosti či spokojenosti. Na konci roku rovněž studenti vědcům dovolili podívat se na záznamy jejich školních výsledků a známek.

Nejen že vyšší používání mobilního telefonu souviselo s nižší spokojeností a štěstím, ale bylo spojené také s horšími známkami. Podle vědců patrně proto, že tito studenti byli nervóznější a nedokázali se plně soustředit na učení.

Zatímco předchozí výzkumy zjistily, že mobilní telefony mohou zlepšit společenské vztahy a snížit pocit izolace, nová studie zveřejněná v časopise Computers in Human Behavior naznačuje, že neustálý přístup k informacím může být dvousečnou zbraní.

Úzkost: Riziko pro lidi, kteří se nemohou "zbláznit"

Úzkost nás může překvapit jako "volně plynoucí" během veškerého denního času nebo nás zaskočí v podobě občasných záchvatů, nazývaných panické ataky. Kromě psychických příznaků, jako jsou pocity ohrožení, potíže s koncentrací, roztržitost, nastraženost, nespavost, vnitřní třes, strach ze smrti nebo zešílení a mnoho dalších, se úzkost projevuje také mnoha příznaky tělesnými. 

Stává se, že se pacienti pro různé tělesné obtíže dostávají do ordinací praktických lékařů, neurologů, kožních lékařů, kardiologů, gastroenterologů a jiných "lékařů těla" a tam se dožadují vyšetření pro pociťované obtíže nejrůznějšího typu... A s velkým překvapením pak zírají (a mnohdy bohužel i s lékařem té které specializace) na negativní výsledky vyšetření.

Bývá hrubou chybou, když takový lékař (o psychosomatice ničeho nevěda) označí pacienta za simulanta. Ten se pak rozzlobí nebo rozesmutní, ztrácí důvěru v lékaře a medicínu obecně a je pro terapeutický proces ztracen. 

Zjednodušeně lze říci, že pojítkem mezi duší a tělem je vegetativní nervový systém, vůlí neovlivnitelný, působící na všechny naše orgány. Úzkost maskovaná do tělesných příznaků se častěji objevuje u lidí, kteří si z různých důvodů (stigma duševní nemoci, tlak společnosti na výkon, nepřijatelnost sebe samých), nemohou dovolit klasicky "bláznit", píše server ordinace.cz.