Unikátní snímky: Hubbleův teleskop na stopě Velkému třesku. Podívejte se

Série snímků pořízených teleskopem amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) zachytila dosud nejvzdálenější objekty, jež astronomům umožňují lépe porozumět procesům ve vesmíru "pouhých" 500 milionů let po jeho vzniku. "Představte si, že jste se vrátili v čase do doby 500 milionů po velkém třesku a rozhlédli se po obloze. Galaxie jsou blíže. Jsou menší. Jsou jasně modré a jsou všude," popsal pozorování člen týmu pracujícího s teleskopem Garth Illingworth.

Podle něj je většina pozorovaných galaxií až tisíckrát menší než Mléčná dráha, avšak astronomové ke svému překvapení našli i několik větších jasných galaxií. Kosmické procesy byly v té době daleko rychlejší než dnes a ve vesmíru zřejmě mimo jiné nebyly žádné kovy, tvrdí Illingworth.

Tým Hubbleova teleskopu k nynějším pozorováním využil jednu z teorií fyzika Alberta Einsteina, podle níž se díky velmi silné gravitaci uvnitř masivních shluků galaxií mění vlastnosti světla. Když vědci namířili teleskop právě do těchto shluků, posloužily jim jako "přírodní dalekohledy" a umožnily nahlédnout dále do historie.

Problémy na počátku

Hubbleův dalekohled od počátku provázely problémy. Hned při prvních testech se objevil zvláštní jev. V pravidelných intervalech se těleso celé observatoře rozkmitalo. Po týdnu zjistili odborníci z NASA příčinu jevu. Zdrojem kmitání byly panely slunečních baterií. Rozkmitání nastávalo vždy při přechodu ze světla do stínu. Závada byla odstraněna v dubnu 1991 programovým řešením.

Dalším problémem bylo generování hvězdného pole v blízkosti požadovaného objektu. Příčinou byla chyba znaménkové konvence v jednom z použitých vzorců pro výpočet. Chyba byla celkem snadno odstraněna, informuje aldebaran.cz.

Největší šok přišel 20. května 1990 v průběhu technologických zkoušek a prvního snímkování oblohy. Citlivost byla na předpokládané úrovni, ale obraz byl rozostřen. Zaostřit se nedařilo posunem ani náklonem sekundárního zrcadla. Po další zkoušce bylo konstatováno, že optická část dalekohledu má sférickou aberaci. Důvodem bylo podleštění o 4 μm. Díky tomu vznikl rozdíl ohniskových vzdáleností okrajového a středového paprsku 38 mm. Závadu nebylo možno jednoduše opravit (např. počítačovým zpracováním obrazu). Při první servisní misi v roce 1993 musela být nainstalována korekční technika COSTAR upravující chod paprsků. Teprve poté se stal dalekohled dokonalým strojem, jak ho známe dnes.