Expedice vyzdvihla čeljabinský meteorit, úlomek má přes půl tuny

Vylovený úlomek mohl původně vážit přes 600 kilogramů, ale během vytahování z dvacetimetrové hloubky se od něj odlomily dva menší fragmenty.

V ruských médií se již dříve objevily odhady vědců, podle nichž mohl "čeljabinský meteorit" vážit 11.000 tun a jeho průměr činil 17 metrů. Patrně šlo o druhé největší nebeské těleso, které zasáhlo Zemi, po tunguzském meteoritu, který dopadl na Sibiři v červnu 1908.

"Podle předběžné obhlídky a charakteristických příznaků pro kamenné meteority lze říci, že tento úlomek je částí čeljabinského meteoritu," prohlásil docent Sergej Zamozdra z čeljabinské univerzity. Konstatoval, že povrch meteoritu je silně roztavený, dobře patrná je i rez a velké množství důlků. "Je to největší úlomek meteoritu a nejspíše bude patřit mezi deset největších nalezených meteoritů," odhadl.

Výlov meteoritu stál Čeljabinskou oblast 1,6 milionu rublů (asi 950.000 Kč).

"Sotva se kdy naskytne druhá taková příležitost vylovit ze dna meteorit. Cožpak to není úlovek snů?" obhajoval náklady technický vedoucí expedice Maxim Šipulin. Potápěči v jezeře našli celkem 14 úlomků meteoritu, druhý největší vážil jen 11 kilogramů.

Pracovníci Astronomického ústavu AV ČR Dr. Pavel Spurný (vedoucí oddělení meziplanetární hmoty), Dr. Jiří Borovička a Dr. Lukáš Shrbený určili, že pozorovaná dráha v atmosféře byla dlouhá 254 km. Těleso bylo poprvé zachyceno na záznamech ve výšce necelých 92 km nad zemským povrchem, kdy už se jeho povrch zahřál natolik, že se intensivně odpařoval. Horký plyn okolo tělesa zářil tak, že začal být viditelný i na světlé ranní obloze. Těleso se pohybovalo rychlostí 17,5 km za sekundu po dráze skloněné 17 stupňů k zemskému povrchu a jeho jas se neustále zvyšoval.

O 11 sekund později, kdy těleso dosáhlo výšky 32 km nad zemí, začal jeho mohutný rozpad na menší části. Výrazně se tím zvýšila plocha vystavená zemské atmosféře, odpařování narostlo a bolid se zjasnil tak, že jeho jasnost na blízkých místech na krátkou dobu přesáhla jasnost Slunce. V následujících sekundách docházelo k dalším a dalším rozpadům. Velká část původní hmoty tělesa se takto rozprášila a vytvořila dlouhou prachovou stopu, která zůstala viditelná díky nasvícení Sluncem desítky minut a postupně se rozptylovala.

Toto drobení přežilo jedno velké těleso, které bylo na videích vidět po další tři sekundy, několik středně velkých úlomků, které pohasly dříve a tisíce drobných úlomků, které již sledovány být nemohly. Největší těleso se před pohasnutím zbrzdilo na rychlost 4 km/s. Z průběhu brzdění vědci odhadli jeho hmotnost na 200 – 500 kg (přesná hodnota závisí na některých neznámých parametrech, např. na tvaru tělesa), což odpovídá velikosti kolem 0,5 metru, informuje server asu.cas.cz.

Těleso již neviditelné pokračovalo po zakřivené balistické dráze a poté volným pádem padalo k zemi. Shodou okolností nedopadlo nejprve na pevnou zem, ale na led jezera Čebarkul, který při rychlosti kolem 150 m/s prorazilo a skončilo na dně jezera.