Strach a teror, pořád dokola. Profesorka otevřeně promluvila o masakru na Floridě

Stále stejná situace

Pro analytičku bylo středeční odpoledne poměrně poklidné, měla za sebou náročný týden v práci a zatím si ani nevyzvedla valentýnky od svých dětí, které toho dne ještě neviděla, jelikož odešla brzy ráno do práce. Myslela si, že rychle zaběhne do obchodu, vyzvedne si psa od pečovatelky a potká se s dětmi doma.

"Zatáčela jsem do mé ulice, se psem na sedadle spolujezdce, když se na mém mobilním telefonu objevilo známé číslo," vypráví profesorka. Dodává, že šlo o číslo newyorské pobočky televize CNN, které bezpečností analytici komentující pro tuto stanici velmi dobře znají a pokud se objeví, znamená to, že se něco stalo.

"Je mi z toho zle," deklaruje odbornice. Uvádí, že telefonát obdržela v 15:08 a o pouhých šest minut později již byla v éteru ze svého domova, v živém vysílání mechanicky hrála svou roli a opakovala známá slova.

Stejná situace - střelba ve škole, známý útočník, strach, teror, rodiče hledající své děti, zbraň AR-15 a to pořád dokola, píše Kayyemová. Vzpomíná, že pak přicházely první náznaky, že pachatel ještě řádění neukončil, náznaky, že jeho čin byl mimořádně vražedný, načež televizní hlasatelé kladli expertům otázky a ti se snažili o rozbor situace.

"Znovu. Je mi z toho zle," opakuje analytička. Připomíná, že Američané rádi deklarují, že jsou výjimeční. Kayyemová s tím souhlasí a odkazuje na čísla, která dokazují, že Amerikou se šíří mor v podobě střelnými zbraněmi páchaného násilí.

Žádná jiná země světa nezaznamenává tolik případů střelby ve školách jako Spojené státy, zdůrazňuje profesorka. Konstatuje, že v žádné jiné zemi nedochází k takovým masovým vraždám a v žádné jiné zemi, kde průzkumy veřejného mínění ukazují ohromnou podporu zákonnému omezení přístupu ke střelným zbraní, není tak úspěšně ignorována nálada obyvatelstva kvůli partikulárním zájmům.

Tyto zájmy reprezentuje podle odbornice Národní asociace držitelů zbraní, přičemž žádná jiná země tak spektakulárně neselhává v ochraně svých dětí, podotýká Kayyemová a opakuje: "Je mi z toho zle."

Je povinností jednat

Děti profesorky se postupně vracely domů, odbornice je sledovala ze svého domácího improvizovaného studia, kde svou matku vídají pravidelně. Dvě děti Kayyemové chodí na místí střední školu, která se nachází v rušné a hlučné části města a pravidelně tam podstupují nácvik, jak se v případě střelby zachovat.

V takovém případě rodiče, Kayyemovou nevyjímaje, dostávají informace o tom, že takové cvičení probíhá. "Vůbec mi to nevadí, ve skutečnosti se mi to zdá lepší, než kdyby děti zůstávaly nepřipravené. Jsem tak 'bezpečnostní máma', koneckonců," píše profesorka     

Děti Kayyemové se zprávu o masakru dozvěděli během dne, přičemž to nejstarší ji komentovalo prostým: "Další střelba ve škole. Tentokrát na Floridě." Strohost podle profesorky vystihuje situaci - slovo "další" není výrazem nedostatku soucitu, ale jen projevem toho, že situace je zkrátka až příliš běžná.

"Je to odporné, strašlivé, srdceryvně známé," píše expertka. Dodává, že je povinností všech Američanů toto zastavit. "Je mi z toho zle. Vám ne?" Ptá se závěrem Kayyemová.