Paradoxy českých voleb: Politologové v USA se vrhli na Česko

Když v červnu středopravá vláda premiéra Petra Nečase padla kvůli skandálu plném sexu, lží a špehování, zdálo se, že ČSSD směřuje k zisku 30 procent hlasů. Jedinou otázkou se zdálo být, zda uzavřou dohodu s komunisty, či nikoli.

Vysvětlení neúspěchu ČSSD může spočívat v nedostatečném charismatu Sobotky a v nevýrazné kampani plné spíš jalových slibů jako "dobře fungující stát", ale stojí za to si připomenout, že strana získala téměř stejnou podporu, jako v předchozích volbách v roce 2010.

Podstata slabosti ČSSD spočívá v neschopnosti integrovat levicové síly tak, jak to na Slovensku dokázal Robert Fico. KSČM zůstává pevnou, silnou stranou s dobře rozvinutou organizační strukturou a loajálními a spolehlivými voliči.

Stejně jako v roce 2010 etablované strany čelí novým výzvám. Dvě nové strany nabídly barevnější povahu voleb.

Voláním po "přímé demokracii" smíchaným s protiunijní a protiromskou rétorikou Okamurova strana získala 6,88 procent hlasů, ale jeho úspěch zastínil úspěch Babišův. ANO získalo 18,65 procenta a je doma i v zahraničí považováno za de facto vítěze voleb. Dobře organizovaná a finančně zabezpečená strana propojila levicové a pravicové požadavky, i když hlavní slogan kampaně patřil nízké úrovni daně z příjmů právnických osob.

Babiš se stal terčem obvinění ze spolupráce s komunistickými tajnými službami a v rozhovorech nebo v debatách lídrů přimíchává slovenská slova a gramatiku do své češtiny, ale jeho hvězda stoupala v posledních týdnech kampaně částečně díky vystoupením v médiích včetně Show Jana Krause, české obdoby show Tonight Jaye Lena.

Říká se mu český Berlusconi. "Babisconi" nejen, že vložil spoustu prostředků do své kampaně a v posledních týdnech se stahoval z přímého řízení své společnosti Agrofert, ale také koupil nakladatelství MAFRA, které vydává dvoje z nejvýznamnějších názorových novin, Mladou frontu Dnes a Lidové noviny.

V očích voličů existují mezi byznysem a politikou v České republice temná propojení, takže úspěch podnikatele ve volbách je svým způsobem spíš ironický. Ale v souladu s trendem, který není ve střední a východní Evropě neobvyklý, silným prvkem Babišových a Okamurových apelů bylo "Věřte mi, já jsem úspěšný podnikatel, já vím, jak se věci dělají a umím provozovat politiku podobně jako svůj byznys", což jim umožnilo ostře se vymezit vůči zavedeným stranám.

Pevně zakořeněná identifikace se stranou a organizační struktura rovněž mohou vysvětlit jeden z nejviditelnějších aspektů voleb, návrat KDU-ČSL do parlamentu. Tato strana byla konstantní součástí parlamentní politiky dvě desetiletí do voleb v roce 2010, kdy jí vznik TOP 09 vzal čelní politiky a mnoho hlasů a stlačil stranu pod pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do parlamentu.

Paradoxně se může ukázat jako jeden z hlavních vítězů těchto voleb Zeman. Nejenže výsledky vyvolaly pnutí uvnitř Zemanovy bývalé strany, ČSSD, ale nenabídly jasnou koalici. Volební aritmetika znamená, že není možné sestavit většinovou koalici, aniž by uzavřely dohodu nejméně tři strany.

Ze zdlouhavých koaličních jednání by nejvíc profitovaly dvě strany: Zeman a současný premiér Jiří Rusnok.

Volby 2013 ukázaly, že česká stranická politika je nestabilnější, než kdy byla.