Jak dostat Putina? Pentagon se začíná zajímat o psychologii

Šéf tiskového střediska Pentagonu John Kirby připustil, že výsledky výzkumu "jazyku těla" nehrají žádnou roli v rozhodování o politice vůči Rusku. Podle něj zůstávají ležet bez využití v úřadu ministerstva, který tento výzkum dostal na starost. Nedostaly se zatím ani k ministru obrany Chucku Hagelovi.

"Ministr tyto zprávy nečetl. Mohu vám dokonce s jistotou říci, že k formování rozhodnutí ministerstva obrany nijak nepřispěly," uvedl Kirby. Dodal ale, že Hagel se v pátek ráno po informacích o programu v tisku začal o jeho výsledky zajímat. Podle Kirbyho se Putinova neverbální komunikace studovala v Pentagonu v roce 2008 a pak znovu v roce 2012.

Pouze pět procent vašeho prvního dojmu tvoří obsah toho, co řekneme. A první dojem je to, co si o nás lidé zapamatují a také poslední, co zapomenou. Podle odborníků je největší část naší komunikace s okolím právě mimoslovní, neverbální. Reagujeme na postoje, výrazy tváře, pohledy, gesta, mimiku, tón hlasu, informuje e15.cz.

Podle serveru Psychologie.cz spolehlivě odhalit lež umožní pouze záznam na videu, který můžeme v klidu analyzovat. Některé změny třeba v obličeji je možné skrýt velice rychle, ve zlomku sekundy. Také je nutné vnímat gestikulaci jako celek. Osamělé potažení nosu, bez změny tónu řeči nebo polohy těla, nejspíše neznamená nic jiného, než že vašeho společníka svrbí nos. Stejně tak je to s překřížením rukou: vašemu protějšku může být prostě zima.

Vynechávaní slova "já": Toto slůvko je v mluvené řeči velice časté (zkuste si toho chvíli všímat). Když se omezí jeho užívání, může to znamenat, že se člověk distancuje od toho, co říká. Nemusí se jednat o lež, je to však pravděpodobné.

Lhář se vyjadřuje stručně, neboť ví, že může být odhalen, a chce být proto rychle pryč z horké půdy lži. Když člověk říká pravdu, mluví i o nepostatných detailech a také vyjádřuje nejenom to, co viděl, ale i co cítil ("docela mě to vzalo", "takový vtipný chlápek" apod.).

V řeči těla můžeme najít dokonce i sebeklam, a to nijak výjimečně. Příkladem jsou lidé, kteří se navenek projevují přehnaně sociálně (třeba hysterikové) a rádi verbálně poukazují na to, jak je těší, že nás vidí, jak nás mají rádi – byť nás vidí pracovně na pár minut jednou do roka. Jejich dlaně však často říkají opak a jsou obráceny k nim, ne k nám. Standardní, i když ne stoprocentní gesto uzavřenosti.

Slovník neverbální komunikace

Ruce sepnuté za hlavou - jednání skončilo

Nasazení brýlí - zájem, začíná důležitá část rozhovoru

Složení brýlí - nezájem, nesouhlas, odvrácení očního kontaktu

Předklon, přiblížení se - zájem o téma, o nás, aktivní účast

Odklon, vzdálení se - nezájem, může znamenat i téma, o kterém nechce druhá strana mluvit

Oční kontakt - zájem

Překřížené ruce, překřížené nohy - odmítnutí, ohrožení, nesouhlas

Tření nosu - nesouhlas, může jít i o hledání výmluv

Hraní se s perem a předměty, klepání prsty - nervozita, netrpělivost

Čmárání po papíře, kreslení - nezájem o téma

Zavření diáře, pera - dlouhý úvod, druhá strana se nudí

Spojené prsty do stříšky - nadřazenost (tomu rozumím jen já)

Nohy natažené k společníkovi - zájem, pozitivní postoj, zajímáš mě

Posun židle od společníka - nemám zájem o to, co říkáš, potřebuji odstup

Posun židle k společníkovi - zájem o navázání vztahu, účast

Pohrávání si s vlasy – koketerie

Houpání nohou (zouvání a nasouvané boty) - výzva, signál na flirt