Může Severní Korea přežít ničivý útok USA?

Daniel L. Davis je bývalým důstojníkem v americké armádě, před několika lety odešel do důchodu, ve vojenské službě se ale pořád dobře vyzná. V září 2011 byl na základně v Afghánistánu, když na ně zaútočili bojovníci z Talibánu. S podporou bombardéru se podařilo území ochránit, přesto teroristická organizace k překvapení všech měla jen malá ztráty jak na životech, tak bitevní technice.

Pokud rakety a neomezená vzdušná síla nejsou dostatečné k tomu, aby po čtyřiceti dvou dnech zničily nepřátelské jednotky na otevřeném prostranství, a pokud dokáží lidé v obyčejných šatech bez jakékoliv speciální obrany vzdorovat déle než měsíc těžké technice, pak je otázkou, jak houževnatá bude severokorejská armáda, která sama disponuje nebezpečnými zbraněmi jako je vodíková bomba.

Jak se zachová Kim Čong-Un v případě napadení americkou armádou je docela jasné. Více jak desetimilionový Soul i celá Jižní Korea mu slouží jako rukojmí a pokud bude jeho vláda v přímém ohrožení, nebojí se prolévat krev. Kim přitom nemusí ani vyvíjet miniaturní hlavice na mezikontinentální rakety, Američané si nemohou dovolit mít na svých rukou krev, ať už se jedná o vlastní obyvatele nebo životy spojenců. Stačí tak pohrozit srovnání jihokorejského hlavního města se zemí a může tak donutit americké jednotky ke stažení.

Daniel L. Davis upozorňuje, že geologie nahrává Serverokorejcům. Sám sloužil na základnách v Jižní Koreji v devadesátých letech a je si jist, že mohutné hory na severní straně demilitarizovaného pásma je plné vojenské techniky, která je neustále namířená na Soul. Šance, že by se Trumpovy podařilo zneškodnit KLDR dříve, než napáchají škody na civilním obyvatelstvu, je minimální.

I navzdory ekonomické a vojenské přesile Spojených států je zde zřejmé, že Kim Čong-Un je ten, kdo má momentálně navrch. Buď to, nebo budou USA ochotní obětovat miliony Jihokorejců.