Sankce jsou KLDR pro smích? Partnery má tam, kam na ně nedosáhnou

Africké vlády už roky v tichosti a bez mediálního humbuku obchodují se severokorejským režimem. A zřejmě v tom hodlají pokračovat i přes uvalené sankce OSN. Hugh Griffiths z Organizace spojených národů tvrdí, že minimálně 14 členských států v Africe i nadále obchodují s firmou Mansudae, která má zajistit režimu Kim Čong-Una stabilní příjem.

Mansudae přitom zajišťuje Africe rozsáhlé stavební práce, firma postaví vše od továren na zbraně, královské paláce i panelové domy pro obyčejný lid. V poslední době vyrábí i na zakázku sochy a další monumenty. S těmi mají opravdu bohatou zkušenost, v Severní Koreji je nespočet soch Kim Ir-Sena nebo Kim Čong-Ila na každém náměstí, specializují se zejména to, aby byly hlavně veliké.

Podle Hugha Griffithse je dokazování finančního oběhu firmy Mansudae nesmírně složité, protože Severokorejci trpělivě posílají peníze přes několik států, aby zametli za sebou veškeré stopy. Severokorejská ambasáda v Jihoafrické republice, která by měla sehrát klíčovou úlohu v posílání špinavých peněz, odmítá komunikovat s novináři.

Namibie přitom přiznává, že v minulosti s režimem KLDR spolupracovala. Odmítá však jakékoliv pochybení. "Všechny tyto dohody byly odsouhlaseny před sankcemi OSN. Ale když byly sankce uvaleny, tak jsme museli ukončit všechny smlouvy uzavřené se Severní Koreou," řekl vicepremiér Namibie Netumbo Nandi-Ndaitwah.

Nemovitosti, které firma Mansudae v Namibii vlastnila, jsou nyní uzavřené a nepřístupné, severokorejská společnost však stále figuruje jako majitel budov. Podle sousedů již několik týdnů neviděli žádného Severokorejce, ale potvrdili, že v minulosti do areálu často vjížděla auta se státní vlajkou.Na severokorejské sochařské odvětví byly uvaleny sankce OSN už v říjnu 2016, skutečným problémem však v Africe zůstávají továrny na munici.

Jen kousek od Windhoek se nachází bývalé stříbrné doly, kde momentálně stojí velká továrna na zbraně. Podle Hugha Griffithse má OSN vážné podezření, že zdejší budovy postavili také Severokorejci, což je přímé porušení sankcí, které vstoupily v platnost již před desítkami let.

Hugh Griffiths tvrdí, že podezřelé africké země nejsou ekonomicky silné a řada z nich dostává pravidelnou finanční rozvojovou pomoc, i tak by však mohly být ve spojení s KLDR a dodávat jim část peněz, kterou režim využívá na vývoj jaderných zbraní. Podle Rodgera Bakera, specialistu na geopolitiku, není africko-severokorejský vztah založen jen na obchodních vztazích.

"Zesnulý lídr KLDR, Kim Ir-Sen, se prezentoval jako vůdce všech revolucionářů a rád podporoval veškeré snahy po celém světě, kde se snažili svrhnout imperialistickou vládu. Afrika takových hnutí měla plno," řekl Rodger Baker s tím, že KLDR poskytovala ostatním hlavně zbraně a vojáky. Ty získával režim hlavně z Ruska a přeprodával je dál.

Baker taky tvrdí, že pro Severní Koreju je jednoduché i v dnešní době prodávat zbraně tam, kam se USA, Čína nebo Rusko neodváží. Pokud se jedná o konvenční zbraně, pak to není příliš velký problém, jenže nikdo nezajistí, že severokorejský režim nebude kvůli finančnímu toku prodávat i svou jadernou technologii teroristickým organizacím.