Jak zlikvidovat sousedy? Severní Korea měla šílený tajný plán

Píše se rok 1983. Jihokorejský prezident Čon Tu-hwan je na státní návštěvě v Barmě. Politik nechvalně známý jako řezník z Kwangdžu si je vědom toho, že jeho vojenská vláda naráží v Jižní Koreji na nemalé problémy. I přes dohled Spojených států vznikla v zemi jedna z nejkrvavějších diktatur, který se může směle rovnat s brutalitou severokorejského režimu.

Vraždou Čon Tu-hwana by Severokorejci svým sousedům nejspíš i pomohli. V té době se proto zrodil plán, který měl rychle a jednoduše odstranit jihokorejské politiky. Zahraniční návštěvy jsou přitom jedinečnou událostí, při kterých mohou tajní agenti nečekaně udeřit.

To se jim také skoro podařilo 9. října 1983. Sedmnáct Jihokorejců v deset ráno postávalo na platformě v mauzoleu v Barmě, prezident Čon však mezi nimi nebyl. Politik čekal na barmského ministra zahraničí, aby společně mohli ceremoniálně vstoupit do budovy, objevilo se však zdržení, což je nejspíš jediný důvod, proč Čon z pokusu o atentát vyvázl živý. Nastražená bomba tehdy zabila politiky v mauzoleu, mezi nimi byli také členové vládnoucího kabinetu.

O tři dny později už pátrá svět po třech severokorejských vojácích, kteří mají atentát na svědomí. Zatím se jim daří unikat mezinárodní policii, ale na poslední chvíli je zradí i vlastní země, když jim seberou veškeré možnosti k útěku. V té době panuje mezi severokorejskými vojáky přesvědčení, že než aby se nechali zajmout, radši zvolí sebevraždu. V Ideálním případě by s sebou měli vzít i co nejvíc nepřátelských životů.

Vojáci jsou později dopadení, jeden při sebevražedném útoku zabije sebe i další tři barmské ozbrojence, další dostane trest smrti oběšením a ten poslední výměnou za zpověď vyjednal doživotní trest. Pchjongjang podle očekávání nepřiznal, že by se mělo jednat o severokorejské občany.

Ačkoliv výbuch zabil spoustu politiků, hlavní cíl Severní Koreje unikl. Atentát je tak považován za neúspěšný, Pchjongjang se však mohl z chyb poučit. Od té doby žádné další pokusy Severní Korea zatím neuskutečnila, bezpochybně má však připravené i další plány pro případ nouze.

S čím KLDR v té době nejspíš nepočítala, bylo narušení diplomatických vztahů. Socialistická Barma měla v té době relativně blízko ke Kim Ir-Senovi, po atentátu, při kterém zemřelo i několik politiků a občanů Barmy, s ním veškeré diplomatické styky přerušila. K obnovení vztahů došlo až v roce 2007.

Barma se mezitím vydala na cestu demokratizace. Poškozené mauzoleum bylo opraveno a dostalo jméno po politikovi Aun Schan. V roce 1988 se však zavřelo kvůli tomu, že Aun Schanova dcera Aun Schan Su Ťij se stala symbolem a tváří demokratického hnutí, které se pokoušelo o změnu režimu v zemi.

Peking na atentát reagoval vskutku naštvaně, několik měsíců údajně odmítal zvedat telefonáty z Pchjongjangu. Zato čínsko-jihokorejské vztahy se dočkaly nápravy. Jižní Korea udělala typické zastrašování, zpřísnila bezpečnost, ale k žádným velkým krokům se neodhodlala. A Severní Korea zůstala i nadále nedemokratickým režimem, který spřádá další ďábelský plán na atentát a doteď čeká na svou příležitost.