CNN: Japonské prostitutky se bojí, že nepřežijí pandemii

Nemá žádné úspory ani jiné zdroje příjmu, a tak přežívá z vypůjčených peněz. Snažila se najít si jinou práci, ale uprostřed ekonomické krize nikdo nové zaměstnance nepřijímá. Jestli to tak půjde dál, nebude schopná zaplatit nájem ani si koupit základní životní potřeby, natož aby byla schopná splácet dluh.

"Bojím se, jestli budu mít kde bydlet a jestli najdu nějakou práci, abych měla z čeho žít," řekla pro CNN. "Samozřejmě mám strach i o svoje zdraví, ale teď si dělám větší starosti s tím, jak přežít," dodala.

Prostitutky po celém Japonsku tvrdě postihly uzávěry a omezení kvůli pandemii. V celé zemi platí nouzový stav, mnoho podniků muselo být zavřeno a vláda obyvatelům doporučila nevycházet. Počet nakažených podle úterních údajů přesáhl 11.000 a zemřelých je více než 260.

Ve snaze zmírnit ekonomický dopad spustila japonská vláda rozsáhlý stimulační program v hodnotě téměř bilionu dolarů (více než 25 bilionů korun). Po jistých kontroverzích byly do programu pomoci zahrnuty i ženy živící se sexem, které mohou za jistých podmínek požádat o pomoc.

Ale podle mnoha sexuálních pracovnic představuje balíček pomoci jen málo jistoty - a pravidla pro začlenění do programu jim připadají neprůhledná a omezující. Některé si nejsou jisté, jak mají žádost o pomoc podat, aniž by prozradily, čím se živí.

Prostituce - tedy pohlavní styk za peníze - je v Japonsku nezákonná, ale další druhy sexuální práce jsou legální. Sexuální průmysl v zemi generuje odhadem 24 miliard dolarů ročně.

Mika pracuje v oboru legálních eskortních služeb, které oficiálně nezahrnují pohlavní styk. Další oblíbenou formou legální sexuální práce jsou masážní salóny, které poskytují i takové služby, jako je orální sex.

Když japonská vláda začala sestavovat program pomoci, vyloučila osoby zaměstnané legálně v oblasti zábavy pro dospělé a sexuálního průmyslu. To vyvolalo kritiku aktivistů a členů opozice, kteří to označili za "diskriminaci na základě profese".

"Chceme, aby byly i sexuální pracovnice a jejich děti chráněné jako ostatní zaměstnanci a jejich děti," uvedla japonská organizace Sexuální práce a sexuální zdraví (SWASH) v dopise zaslaném začátkem dubna japonské vládě.

Oficiální činitelé obrátili a o několik dní později oznámili, že navrhovaný plán bude zahrnovat i ty, kdo pracují legálně v sexuálním průmyslu. Podle návrhu by mohly agentury a další podniky poskytující legální sexuální služby dostat subvence pro ty, kdo musí zůstat doma a starat se o děti během doby, kdy jsou zavřené školy. Sexuální pracovnice si také mohou požádat o finanční příspěvek určený pro ty, kdo kvůli koronaviru přišli o příjmy.

Ovšem tento krok nadále polarizuje veřejné mínění v Japonsku, kde jsou postoje vůči sexu a sexuálním službám stále spíše konzervativní a kde některé veřejné osobnosti včetně televizních hvězd protestují proti vynakládání peněz daňových poplatníků na podporu sexuálních pracovnic.

V reakci na to se na sociálních sítích začal šířit hashtag #NightWorkIsAlsoWork (NočníPráceJeTakéPráce) - kdy "noční práce" funguje jako eufemismus pro sex. V jednom příspěvku píše uživatelka, že se na tuto práci dala jen proto, aby zaplatila studentské půjčky.

"Zajímalo by mě, kdy tato země začala sortovat životy lidí," stojí v dalším příspěvku. "Necháte na holičkách osamělé matky, které pracují v noci, a lidi, kteří musí pracovat, aby se uživili? Zahoďte předsudky, přestaňte diskriminovat jiné na základě jejich práce, nebuďte misogynští."

Mnoho sexuálních pracovnic také uvádí, že jsou vládní pravidla nejasná a matoucí. A je tu ještě jeden problém - pro podání žádosti o příspěvek musí žadatel poskytnout důkazy o svém platu a ušlém příjmu. To je ale pro sexuální pracovnice zhusta nemožné, protože honorář často dostávají pokoutně a jejich příjmy mohou značně kolísat.

Navíc tyto ženy často neuvádějí svou profesi nebo plnou výši příjmů v daňovém přiznání ve strachu z možných nepříznivých následků. I když jejich sexuální práce spadá do legálního rámce, všeobecný pocit hanby a stigmatu znamená, že se mnoho neodváží přiznat, čím se živí. Nyní jim tento nedostatek doložených zdrojů příjmů může zabránit dosáhnout na vládní pomoc. A pokud je zpětně přiznají, mohou čelit následkům ze strany daňového úřadu.