Nastal čas říct pravdu o Kimovi a Severní Koreji, nabádá americký důstojník

Slabý se dělá silným

Jedinou cestou k porážce Spojených států je podle Davise pošetilá snaha o nevyprovokované "vojenské řešení" nastalé situace. "Na samém vrcholu je několik nezpochybnitelných faktů," konstatuje bývalý voják. Zdůrazňuje, že americká konvenční vojenská síla je s tou severokorejskou naprosto nesrovnatelná a poměr jaderných sil mezi oběma státy je 1000:1.

Severokorejský vůdce Kim Čong-un si tento nepoměr dobře uvědomuje a bere jej v potaz při realizaci své hlavní politické priority, kterou je přežití jeho režimu, soudí Davis. Konstatuje, že z této reality se odvíjí další důsledky.  

Předně, navzdory tvrzení mnoha amerických expertů není Kim nepředvídatelný a nestabilní člověk, ale je schopný a chytrý, myslí si někdejší důstojník. Nikterak nezpochybňuje důkazy, že jde o brutálního nemilosrdného diktátora, ale věří, že USA by mohly jeho inteligence a touhy přežít využít ve svůj prospěch.

Kim si totiž uvědomuje, že jeho pozice je relativně slabá, a chápe, že pokud by nevyprovokovaně zaútočil na USA nebo jejich spojence konvenčními či jadernými zbraněmi, podepsal by si rozsudek smrti, upozorňuje Davis. Soudí, že Kim naopak dokáže chytře hrát na emoce světové veřejnosti.

"V tomto si bere návod přímo z Sun-c'ova Umění války, které říká, že nejlepší cestou k vítězství ve válce 'je zlomit odpor nepřítele bez boje'," pokračuje vysloužilý důstojník. Dodává, že Sun-c' radí, aby se slabý dělal silným a přesně o to usiluje Kim.

Severokorejský vůdce sice nedokáže zvítězit ve vojenském střetu s USA, ale může vypadat silně, když v médiích vypouští záběry strach budících raket, tvrdí, že má "nové strategické zbraně" a vzbuzuje dojem, že je pánem situace, deklaruje Davis.

Skutečnost je taková, že za svými hranicemi Kim nic neřídí, KLDR je slabý regionální stát, který sice dokáže bránit své území a tvrdě udeřit na každého, kdo by na ní zaútočil, ale nemá v zásadě žádné prostředky k uplatňování moci v zahraničí či úspěšnému, smysluplnému útoku na své sousedy, shrnuje bývalý voják. Míní že Kim si tuto klíčovou skutečnost uvědomuje.

Opusťme nerealistické požadavky

Davis pokládá otázku, co by měly Spojené státy na základě tohoto poznání dělat. "Předně bychom měli opustit nerealistický požadavek, aby Severní Korea plně denuklearizovala, než uvolníme jakékoliv sankce," píše vysloužilý plukovník. Tvrdí že KLDR je sice poměrně slabá, ale neodzbrojí za pouhý příslib a nevzdá se jediné páky, kterou má k odstrašení USA od útoku na ni.   

Snah prosadit úplnou a okamžitou denuklearizaci je tedy odsouzena k nezdaru a udržování napjatých vztahů, myslí si Davis. Místo toho doporučuje přistoupit na prioritu Jižní Koreje a vůči Kimovu režimu realizovat diplomacii "krok za krokem". Jihokorejské ministerstvo pro sjednocení země ostatně Davisovi emailem sdělilo, že tamní vláda doufá, že americko-severokorejské rozhovory proběhnou co nejdříve a přinesou podstatný pokrok v souladu s principy souběžných, paralelních kroků, o nichž mluvila americko-severokorejská deklarace ze Singapuru.

"Pokud bude Kim souhlasit, že podnikne konkrétní kroky směrem k míru, USA by měly být ochotné podniknout přiměřeně vstřícné korky směrem k Pchjongjangu," nabádá bývalý důstojník. Soudí, že teprve po sérii opatření posilujících vzájemnou důvěru, které ukážou, že obě strany drží slovo, mohou následovat podstatnější kroky.

Konečný mír mezi Pchjongjangem, Washingtonem a Soulem je možný a šlo by o enormní úspěch Spojených států a značný posun k normalizaci vztahů uvedených zemí, míní Davis. Věří, že výhoda snahy o takové uvolnění spočívá v tom, že USA nic nestojí.

Americká bezpečnost je totiž zaručena bez ohledu na existenci dohody se Severní Koreou, tudíž Washington nemá co ztratit, pokud žádná uzavřena nebude, tvrdí vysloužilý plukovník. Dodává, že z případného snížení napětí a nastolení míru na Korejském poloostrově by ovšem Spojené státy profitovaly.