Je KLDR opravdu bez koronaviru? Vše svědčí o pravému opaku, tvrdi odborníci

Rozhodně tomu není tak, že by Pchjongjang nijak nereagoval. Ostatně spousta Severokorejců běžně pracuje v sousední Číně, a proto se virolog Shin Dong-yun z North Korean Institute of Virology rozhodl provést na severozápadní čínské hranici celkem 300 testů, aby nebyl do země koronavirus importován. I tak ale lze vzhledem k charakteru režimu KLDR pochybovat, že by se v zemi nenacházel jediný případ infekce.

Hranice s Čínou je totiž relativně průchozí a utečenci jí velmi často ilegálně překračují ve snaze pokračovat do Jihovýchodní Asie, a odtamtud pak do Soulu. Z tohoto důvodu nelze vyloučit, že by do Severní Koreje nemohli koronavirus zavléct pašeráci lidí. Nemluvě o černém trhu s drogami a jinými psychotropními látkami, který vedení země tiše toleruje.

Pokud jde o samotné testy, tak vzhledem ke kvalitě severokorejského zdravotnictví se dá snadno spekulovat o jejich spolehlivosti. Ostatně i u těch, které k nám dorazily z Číny, se objevují určité pochyby. Navíc jestli je něco jisté, tak to, že Pchjongjang se pandemii pokusí zneužít pro svojí propagandu podobně jako Čína a nevyjímaje i samotné Rusko.

Navzdory poměrně rychlé reakci, včetně zavedení jedněch z nejdrakoničtějších opatření, proti nimž jsou i ta čínská doslova procházka růžovou zahradou, je na výsost jasné, že se do KLDR koronavirus přeci jenom dostat musel. Ačkoliv všichni navrátivší Severokorejci, včetně diplomatických pracovníků, museli absolvovat přísnou měsíční karanténu, mohli z důvodu nedostatků respirátorů přeci jenom někoho dalšího nakazit.

Koronavirus se na severkorejském území nachází a zřejmě mu už nemalá část lidí podlehla. Tak jako tak můžeme konstatovat, že to má Pchjongjang zatím pod relativní kontrolou. Alespoň takový názor zastává Dr. Kee B. Park, který působí na Harvard Medical School, a pomáhá severokorejským lékařům ve zkvalitňování tamního zdravotnictví, pro nějž jsou typické například operace při svíčkách a často i bez anestezie.

Kdyby se epidemie utrhla ze řetězu, zřítila by se Severní Korea do totálního chaosu, čehož se její vedení nejvíc obává. Že by ale bylo v zemi nula nakažených, Dr. Park vyloučil. Za pravdu mu dává i Seo Jae-pyoung, generální tajemník Association North Korean, což je organizace se sídlem v jihokorejském Soulu. Ten tvrdí, že mu jeho sevekorejský kontakt v polovině března potvrdil případ úmrtí na koronavirus.

Režim o tom ale neinformoval z důvodu obav z paniky a tím pádem i rizika revoluce. V Číně už to pomalu začíná doutnat poté, co se zjistilo, že statistiky z Wu-chanu nejsou pravdivé, a k riziku státního převratu pomalu a jistě směřuje i Itálie, v níž se opět hlásí o slovo mafie. Lidé jsou vesměs schopní přežívat i v těch nejtotalitnějších a nejautoritářštějších režimech, je-li alespoň částečně zachován jejich dosavadní způsob života. O ten ale momentálně přichází.

Obavy, že by nezvládnutí epidemie mohly vést ke zhroucení po léta udržovaného tuhého režimu, sdílí ostatně i severokorejský vůdce Kim Čong-un. Potvrzuje to jeho okamžitá žádost o humanitární pomoc ze strany Washingtonu, včetně dodávek respirátorů, chybějícího zdravotního materiálu a dezinfekčních prostředků. Vše tedy nasvědčuje tomu, že je Severní Korea koronavirem postižená úplně stejně jako zbytek světa, a že její statistiky jsou buď vylhané, anebo z důvodu absence testů nebyl zatím žádný případ nákazy oficiálně potvrzen.