Turkmenistán má nový stát symbol. Prezident si místo koně oblíbil jiné zvíře

Prezident Gurbanguli Berdymuhamedov prohlásil, že už více než 4000 let je tato rasa psa s klenutou hrudí a mocnou tlamou společníkem nomádů a jejich stád chovaných na poušti tam, kde se dnes rozkládá Turkmenistán. První Turkmeni spatřovali "v koni svůj sen a v alabajovi své štěstí", uvedl všemocný vůdce, který je sám v centru silného kultu osobnosti. V září přednesl členům své vlády báseň o psovi, který je symbolem úspěchu a vítězství.

Krátce poté prezident představil plány na vztyčení sochy psa, která by mohla měřit až 15 metrů a která bude brzy postavena v metropoli Ašgabatu. Této cti se předtím dostalo jen achaltekinskému koni, národnímu zvířeti, které turkmenský prezident oslavil v několika dílech.

Alabaj je považován za druh středoasijského pasteveckého psa, ale v Turkmenistánu ho mají za národní dědictví. Podle pozorovatelů jsou v této izolované zemi s autoritářským režimem častá vystoupení prezidenta Berdymuhamedova s alabajem více než pouhou místní zvláštností.

Zvíře je součástí snah prokázat staletou existenci turkmenského národa, zatímco Střední Asie byla po staletí oblastí bez reálných hranic, kde putovaly nomádské kmeny. Ty usadil Sovětský svaz, který v regionu vytyčil hranice států.

Stejně jako achaltekinský kůň, národní rasa oslavovaná pro svou eleganci a krásu, pomáhá alabaj prosazovat myšlenku, že území Turkmenistánu je čistě turkmenské, vysvětluje historička Victoria Clementová.

Alabaj, hýčkaný vládou v zemi s autokratickým systémem, se nesmí vyvážet. Jeden kazašský velvyslanec se o to v roce 2005 pokusil a vyvolal diplomatický skandál.

Několik zahraničních představitelů dostalo alabaje jako dárek. Ruský prezident Vladimir Putin byl okouzlen, když mu turkmenský prezident Berdymuhamedov jednoho psa v roce 2017 jako dárek k jeho pětašedesátinám věnoval.

Alabaj byl rovněž vybrán jako maskot pro asijské hry bojových umění z roku 2017, jedné z mála mezinárodních akcí, které Turkmenistán pořádá.

Bez ohledu na propagandu Turkemni psa milují, zejména na venkově. Třiasedmdesátiletý Derjageldi Amanov vzpomíná na jednu noc ze svého dětství, kdy byl ve stanu s dědečkem pastevcem. Když je obklíčila smečka vyjících vlků, stali se svědky bojových kvalit alabaje.

"Dědeček a já jsme vyskočili z jurty a viděli jsme, jak vlk zachvátil ovci," vzpomíná Amanov, který dnes žije v Ašgabatu. Alabaj se zakousl do hrdla vlka a zbytek smečky se dal na ústup. "Byl jsem dojat odvahou našeho psa," říká s hlasem dosud zastřeným dojetím.

Někteří alabajové jsou rovněž cvičeni pro psí zápasy, které jsou v zemi lidovou zábavou. Na rozdíl od toulavých psů ale nejsou představitelé národní rasy nuceni bojovat až do těžkých zranění či smrti. Zápas je zastaven, když jeden ze psů začne projevovat strach, vysvětluje Dovlet Kurikov, který stál více než deset let v čele hlavního sdružení pro alabaje v Turkmenistánu.

Tento expert ukazuje na stokilového psa, vítěze mistrovství Turkmenistánu z roku 2018, a vysvětluje: "Když mi onemocní dítě, požádám ženu, aby zavolala lékaře. Když onemocní můj pes, budu u něho ve dne v noci sedět a nebudu jíst, dokud on nezačne žrát."