Jak uklidnit Jeruzalém? Izraelská politika dostala pořádné kapky

O tom, že Palestinci nemají zájem situaci vyhrocovat, svědčí fakt, že ačkoli už po tři pátky mohli muslimové do mešit na Chrámové hoře bez věkového omezení, nic se nestalo.

Izraelská politika vůči Palestincům ve východním Jeruzalémě snese termín nejenom hloupá, ale také diskriminační, rasistická, ožebračující a vylučující. Čtvrti obývané odedávna Araby se proměňují v uzavřená ghetta a slumy. Vedle prostorných silnic určených Židům jsou parcely, na nichž Palestinci nesmějí stavět. Na domy, v nichž kvůli katastrofální bytové situaci byt stojí 400.000 dolarů (přes osm milionů korun), Palestinec může zapomenout.

Příkladem izraelské politiky ve městě může být čtvrť Džabal Mukabir. Vesnice Savahra byla v roce 1967 rozdělena na dvě části. Jedna zůstala součástí Západního břehu Jordánu, ta západní včetně Džabal Mukabiru se stala částí východního Jeruzaléma. Izraelci východní Jeruzalém později připojili k západní části města a v rozporu s mezinárodním právem sjednotili pod jedinou metropoli. V Džabal Mukabiru dále žili příslušníci téhož kmene jako v Savahře, uzavírali mezi sebou sňatky a pohřbívali své mrtvé v západní části vesnice.

Roku 1993 přišla dopravní omezení a silniční kontrolní stanoviště, což kontakt rodin značně zkomplikovalo. O sedm let později vyrostla betonová zeď, jíž Izrael obestavěl velkou část Západního břehu, a izolace byla definitivní.

Nevládní organizace BIMKOM konstatovala, že v Džabal Mukabiru Izrael zavedl pravidla pro výstavbu nejpřísnější z celého východního Jeruzaléma. Na většině území je výstavba zakázaná, tam, kde se stavět smí, je téměř nemožné získat stavební povolení. V Savahře na druhé straně betonové zdi je k obývání určena jenom čtvrtina území. Kvůli zoufalému nedostatku bytů tam lidé odkládají svatby nebo zůstávají s rodiči.

Na půdě vyvlastněné v Džabal Mukabiru v 70. letech vznikla před deseti lety dobře vyprojektovaná a dobře udržovaná čtvrť Nof Sion určená výhradně židovským občanům. Postavily se šestipatrové domy, zatímco Palestinci smějí stavět jenom do dvou pater.

Tady nejde o špatnou politiku, nýbrž o záměrnou a předem uváženou diskriminaci. Říkají-li dnes Palestinci, že izraelská vláda se chová ve východním Jeruzalémě hloupě a že zastavit vlnu násilí by bylo při troše dobré vůle snadné, je to z jejich strany zdvořilost. Házejí tím poslední záchranné lano Izraeli, který se díky němu může dostat z této trvale chybné politiky.