Brutalita Rusů nezná mezí. Během vteřiny vyhladili tři generace rodiny

Poslední okamžiky malého Adama zachytila Tetiana podle BBC na videu ve svém telefonu. Šli společně na procházku se Sofií. Adam, oblečený v červené bundě a s čepicí s motivem Mickey Mouse, ukazoval svou dětskou neposlušnost. "Nesundávej si čepici, bude ti zima," řekla mu prababička něžně, ale chlapec ji stejně neposlechl. O hodinu později, když se chystali doma na oběd, zasáhla jejich byt ruská letecká bomba. Adam, Sofie a Tetiana byli na místě mrtví, spolu s dalšími šesti civilisty.

Sofina matka, Julija Tarasevyčová (46), nyní žije ve stínu nenahraditelné ztráty. "Nevím, jak dál žít," říká Julija, která na hřbitově pravidelně navštěvuje hroby svých nejbližších. "Ztratila jsem svou matku, dceru a vnuka během jediné sekundy."

Vedle ní stojí Sofiin otec, Serhij Luščaj (60). Společně nacházejí alespoň nepatrnou útěchu v častých návštěvách hřbitova. "Každá návštěva nám pomáhá přežít," říká Serhij. Přesto si oba nemohou nevšimnout, jak rychle hřbitov roste. Modro-žluté vlajky označující hroby padlých vojáků se táhnou až na obzor, připomínajíc, jak vysokou cenu Ukrajina za válku platí.

V osudný den útoku byla Julija na pracovní cestě na západě Ukrajiny. Ráno volala své dceři, aby ji varovala před nebezpečím. "Říkala jsem jí, aby byla opatrná, že město je bombardováno. Ona odpověděla: 'Neboj se, mami, bude to v pořádku.'"

Serhij byl tou dobou v práci. Když se dozvěděl o útoku, okamžitě se vydal domů. "Modlil jsem se celou cestu, ale mé modlitby už byly marné," vzpomíná. Po příjezdu našel jen trosky. "Bloudil jsem kolem, hledal náš balkon, ale brzy jsem pochopil, že už není žádná naděje."

Z trosek se podařilo zachránit jen pár věcí: neporušený porcelánový hrníček Sofie, Adamovu oblíbenou hračku do koupele a jeho červenou bundu z poslední procházky. Tyto předměty nyní představují rodinné poklady.

Serhij s láskou vzpomíná na chvilky strávené s vnukem. "Každý večer, když jsem se vrátil z práce, jsme šli na procházku. Ukazoval na oblohu a ptal se na ptáky. Byl to zvědavý a šťastný chlapec," říká. Julija dodává: "Začínal mluvit a neustále se smál. On a Sofie nám každý den přinášeli radost."

Navzdory zármutku jsou Julija a Serhij odhodláni pokračovat v boji za Ukrajinu. Myšlenka na příměří či mírová jednání s Ruskem je pro ně nepřijatelná. "Rusko je agresor, který přišel do naší země, zničil naše domovy a rodiny," říká Julija.

Mnoho Ukrajinců sdílí jejich názor, že jakýkoliv mír by byl pouze dočasný. Obavy, že by Rusko mohlo znovu zaútočit, jsou stále živé, zejména s ohledem na anexi Krymu v roce 2014 a následnou invazi v roce 2022.

Julija si uvědomuje, že válka na Ukrajině již není hlavním tématem mezinárodní pozornosti. "Lidé v jiných zemích nemohou žít v neustálém stresu, ale přála bych si, aby si pamatovali, že kousek od nich stále probíhá válka. Umírají nejen vojáci, ale i civilisté."

S nadějí, že svět nezapomene, Julija volá po spravedlnosti a připomíná jména svých milovaných: Adam Buhajov, Sofie Buhajová a Tetiana Tarasevyčová.