Změna vlády v Polsku. Politik nastínil, co může nastat

"Nejprve si musíme přiznat prostý fakt, že ne všichni lidé a ne všechny národy myslí podobně. Některé modely, jež někde fungují dobře, se jinde ukáží být naprostým selháním," zahájil svůj komentář někdejší člen UKIP a současný člen britské Konzervativní strany Przemek Skwirczynski. V té souvislosti poukázal na kolaps Spojenými státy sponzorovaných "demokracií" v Afghánistánu a Iráku.

"Dnes bych se však chtěl zaměřit na příklad Polska, člena východoevropské Visegrádské skupiny. Uskupení, jehož všechny čtyři účastníky nyní řídí sociálně-konzervativní strany, "uvedl autor a následně shrnul nedávný politický vývoj v Polsku, kde v čele dvou posledních vlád stála proevropská Občanská platforma.

Osmileté období, kdy Polsko následovalo německou euro optimistickou linii, ukončilo minulý týden rozhodné vítězství "euro-realistické" strany Právo a spravedlnost.

Skwirczynski v této souvislosti poukázal na to, že strana Právo a spravedlnost má dostatek mandátů k tomu, aby mohla vládnout jednobarevně. Což spolu s převahou v Senátu nové vládě umožní poměrně snadné prosazování hlubokých reforem, jež Polsko nutně potřebuje.

"Zákon do značné míry chrání silné a především velké společnosti a z Polska vytváří nepřátelské místo pro jeho vlastní občany," uvedl Skwirczynski a jmenoval řadu dalších problémů, s nimiž se tato evropská země po deseti letech členství v EU potýká. Dále autor upozornil na pokles porodnosti a na to, že jsou Poláci v současnosti zdaňováni mnohem více než celá řada jiných členů EU.

Psali jsme: Polsko by prý u sebe uvítalo jednotky NATO Vítězka polských voleb Szydlová je proti zavedení eura, odsoudila také kvóty Polská strana Právo a spravedlnost bude mít parlamentní většinu  

Ačkoliv autor podle svých slov netvrdí, že Právo a spravedlnost se všemi těmito problémy dokáže vypořádat, má však alespoň jednoznačný mandát od polského národa to zkusit.

Skwirczynski přitom poukázal na to, že Právo a spravedlnost s nostalgií vzpomíná na předválečnou éru maršála Jozefa Pilsudského. Jeho zahraniční i domácí politika, která usilovala o zajištění vedoucího a asertivního polského postavení ve střední a východní Evropě.

V neposlední řadě se autor zabývá budoucí podobou polské zahraniční politiky. Podle něj se přitom období, kdy Polsko téměř bezvýhradně podporovalo Německo a hovořilo s ním jednohlasně, neúprosně chýlí ke konci.

"Je na místě předpokládat, že Polsko přestane být taženo nejlepšími zájmy EU a začne se soustředit na své vlastní zájmy." Nová polská politická reprezentace by se tak mohla snažit o revitalizaci svého vlivu například v jižní Evropě či znovuobnovit přátelství s Maďarskem.

Právo a spravedlnost je přitom tradičně atlantistická strana. Autor proto předvídá zúžení vazeb mezi s Velkou Británií a Spojenými státy. Polsko by tak spolu se Spojeným královstvím mohlo v následujícím období tvořit protiváhu německé hegemonie v EU. Závěrem autor shrnul, že nyní Polsko potřebuje, aby americké prezidentské volby vyhrál některý z republikánských kandidátů.