Merkelová je další na řadě? Přišlo závažné varování

Citlivá záležitost

Odhalení pokusů amerických tajných služeb odposlouchávat nejen nepřátele USA, ale také jejich spojence, které učinil v roce 2013 Edward Snowden, bylo v Německu přijato obzvlášť kontroverzně, poukazuje Rothman. Zjištění, že americké úřady se nabouraly do diplomatické komunikace Berlína, přimělo Merkelovou omezit spolupráci s Washingtonem, konstatuje komentátor. Dodává, že loňské odhalení skutečnosti, že Německá zpravodajská služba (BND) také sledovala německé evropské spojence a sdílela tyto informace se Spojenými státy, přinutila kancléřku zcela zrušit některé dohody o sdílení zpravodajských poznatků mezi Německem a Spojenými státy.  

"Americké aktivity při shromažďování zpravodajských informací jsou v Německu, řekněme, přinejmenším citlivou záležitostí," deklaruje editor. Myslí si, že právě z tohoto důvodu je závažnou událostí nedávné zveřejnění ukradených německých dokumentů na serveru WikiLeaks.     

WikiLeaks uplynulý týden oznámila, že tyto materiály obsahují původní dohody mezi BND a americkou NSA, vnitřní procedury BND i podrobnější detaily o úzké spolupráci mezi oběma službami, vysvětluje Rothman. Doplňuje, že uniklé dokumenty se vztahují i k německému šetření skandálu BND a zahrnují též informace, že v německých tajných službách operovaly soukromé americké firmy.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.   

"WikiLeaks, maskování pro ruské tajné služby, si stále užívá úspěch svého podkopávání politických vyhlídek (americké) Demokratické strany," nebere si servítky komentátor. Připomíná, že podle FBI právě hackeři WikiLeaks napojení na ruskou vojenskou rozvědku se nabourali do sjezdu Demokratické strany, volební kampaně Clintonové a množství dalších institucí demokratů, přičemž získané informace si očividně našly cestu na veřejnost prostřednictvím této hackerské organizace Juliana Assange.       

Merkelová stojí Putinovi v cestě

WikiLeaks, prodloužená ruka Ruska, není podle Rothmana jediná síla, která destabilizuje politickou situaci v Německu. Dalším zdrojem vnitropolitických tensí je uprchlická krize vzešlá z trvajícího konfliktu v Sýrii, v němž se Rusko aktivně vojensky angažuje, uvádí editor. Varuje, že rozhodnutí Merkelové přivítat a pokusit se integrovat prchající lidi z Blízkého východu, které může být dalšími generacemi viděno jako hrubá historická chyba, byť vedená těmi nejlepšími úmysly, zdiskreditovalo středo-pravicovou vládu v očích jejích tradičních voličů a ačkoliv část protiuprchlických vystoupení může být autentická a organická, nemusí to platit o všech.  

Mike Lofgren z think-tanku Tha Atlantic například detailně popsal, že po celém Německu se objevují četné rafinované mediální snahy legitimizovat extremistická a xenofobní politická hnutí a zařadit je k hlavnímu proudu, poukazuje Rothman. Konstatuje, že jedna z kdysi ultralevicových platforem zašla tak daleko, že nyní produkuje hagiografické články o Donaldu Trumpovi, přičemž německé tajné služby se domnívají, že od počátku ukrajinské krize využívá Rusko existující napětí, podporuje podivné politické organizace a rozsévá dezinformace - to vše s cílem destabilizovat Německo a svrhnout vládu Merkelové.    

Rothman uvádí, že podle sociologa Igora Eidmana, bratrance zavražděného ruského pozičního politika Borise Němcova, je Putinův politický cíl v Německu jasný. Německo je totiž základní kámen Evropy a kancléřka Merkelová ji jako principální postava drží pohromadě coby politickou entitu, píše komentátor s tím, že Moskva se snaží zničit evropskou soudržnost a přinutit západní Evropu opustit konsensus, k němuž se klonili v posledních dnech studené války i sovětští představitelé - totiž že evropskou sílu představují Spojené státy. "Pokud je toto cílem, Angela Merkelová musí jít," tvrdí editor.

Efekt ruských destabilizačních snah v USA může být sice přeceňován - především těmi, kdo hledají za své politické neúspěchy obětního beránka - ale dopad moskevských provokací nepůjde nikdy kvantifikovat, soudí komentátor. Nepovažuje tak za opodstatněné tvrdit, že Donald Trump vděčí svému zvolení Rusku, ale též naznačovat, že špionáž Moskvy a dezinformační kampaň neměly na americké voliče žádný vliv.   

"Stejně tak by bylo pošetilé předstírat, že Merkelová, dlouholetý trn v patě Vladimira Putina, není v jeho hledáčku," uzavírá Rothman.