Macron vyhrál první bitvu, nyní musí dobýt parlament

Volby zákonodárců se v politicky rozdrobené zemi, v níž mnozí pro něho v druhém kole hlasovali se sebezapřením, aby zabránili úspěchu krajně pravicové Marine Le Penové, budou konat v červnu. Bez parlamentní podpory by Macron nebyl s to snadno prosadit klíčové reformy.

Bývalý bankéř a ministr ekonomiky dosluhující socialistické vlády Macron chce přinést nové liberální recepty pro příliš sešněrované ekonomické prostředí, aby mohl vrátit podnikům konkurenceschopnost a snížit nezaměstnanost, kterou se nedaří srazit pod deset procent. V zahraničí politice se hlásí k tradičnímu spojenectví se Západem a k dalšímu budování EU, v níž chce hlavně omezit podle něj příliš zjevnou komparativní výhodu zemí střední a východní Evropy, které mají levnější pracovní sílu a nižší daně.

Jeho hnutí Vpřed!, které je nové a ve stávajícím shromáždění nemá žádné zástupce, by podle agentury Opinionway mohlo v parlamentu o 577 místech obsadit kolem 250 až 280 křesel. Takže není jisté, zda obdrží byť jen těsnou většinu. Už před volbami Macrona tudíž čeká obrovský kus práce, protože se bude muset shánět po spojencích napříč politickým spektrem.

Pro začátek upustil do sebevědomého požadavku, že k jeho hnutí se mohou připojit jen ti, kteří opustí svou původní stranu. Usnadnit by tak měl rozhodování o přeběhnutí ze strany socialistů, jejichž prezidentský kandidát skončil v prvním kole s ostudnými 6,5 procenta hlasů a jejichž liberální křídlo v čele s expremiérem Manuelem Macronem ho v prezidentských volbách podpořilo. Propad Socialistické strany na úroveň menší okrajové síly po nevalně hodnoceném působení prezidenta Françoise Hollandea avizují i průzkumy: podle nich by měla - pokud se nerozpadne úplně - po dvoukolových volbách obdržet v parlamentu maximálně kolem 40 mandátů.

Lovit musí Macron i ve vodách pravicových konzervativců, kteří těžce nesou vypadnutí svého kandidáta Françoise Fillona z prvního kola prezidentských voleb. Třetí místo a necelých 20 procent hlasů pro něho znamenaly politickou smrt a nástup představitele nové generace Republikánů Françoise Baroina, který se netají ambicemi stát se premiérem. Jeho strana by ovšem musela obdržet víc než zhruba 200 až 210 mandátů, které mu dávají průzkumy, aby se mohl prosadit v rámci takzvané kohabitace či soužití, kdy prezident a premiér jsou z jiných politických stran. Buď se stane hlavní opozicí nebo by mohla uzavřít koalici s hnutím Vpřed!. To se chce předvést především novými tvářemi, ale tím pádem i bez hlubších politických zkušeností, což nemusí na zvládnutí mocenských úkolů nicméně stačit.