Hoaxy a pranky znal už středověk: Dopis způsobil paniku v celé Evropě

Hoax z 12. století – Dopis z Toleda

V roce 1184 se do Evropy dostal dopis, který údajně napsali astrologové z Toleda. Adresovaný byl papeži Klementovi III. a předpovídal, že v září 1186 nastane konec světa. Předpovídal vítr a bouře, sucho a hladomor, nemoci a zemětřesení.

Vzduch měl zčernat a lidé měli slyšet děsivý hlas, který by zničil lidská srdce. Města na pobřeží prý měly být zakryty pískem a zemí. To všechno mělo způsobit neobvyklé postavení planet ve znamení Vah a v ocase Draka. V dopise lidem radili, aby utekli a schovali se v horách.

Dopis způsobil paniku. Arcibiskup z Canterbury nařídil třídenní půst, aby pohromě předešel. S příchodem září 1184 se planety sice postavily tak, jak měly, ovšem konec světa nepřišel. Někteří historici však připisují třetí křížovou výpravu neklidu, který dopis způsobil, tvrdí server Hoaxes.

To však nebyl konec. Různé obměny dopisu kolovaly ještě po celá staletí, změněny byly data a jména. Jedna z verzí se do oběhu dostala ještě v roce 1480, kdy byla připsána poustevníkovi z hory Sinai, konec světa se měl stát 1510. Ani ten se však nesplnil.

Oběť pranků – Athanasius Kircher

Tento jezuitský učenec byl profesorem matematiky v Itálii. Patřil k odborníkům na starodávné jazyky, archeologii, astronomii a také čínskou a egyptskou kulturu v tehdejší Evropě. A ačkoliv si ho mnozí vážili, jiní si z něho dělali legraci.

Podle serveru Hoaxes sice není zcela jisté, že se tyto „pranky“ odehrály, ovšem záznamů je o nich dost. A pravděpodobně měly za cíl ukázat, že představa intelektuála bez jakéhokoliv zdravého rozumu není žádnou novinkou.

Kircherův rival Andreas Muller jednou vytvořil nesmyslný rukopis, který poslal Kircherovi. K rukopisu přidal poznámku, že jde o egyptský rukopis. Požádal Kirchera o překlad. A podle informací Kircher překlad opravdu dodal. Co přesně přeložil, to nikdo neví.

Jindy skupinka vtipálků poslala Kircherovi hedvábný papír, jaký byl užívaný v Číně. Byl popsaný podivným písmem a vtipálci Kirchera požádali, aby je přeložil. Kircher se do toho odhodlaně pustil a strávil nad „překladem“ mnoho dní, než náhodou písmo uviděl odražené v zrcadle.

V tu chvíli si uvědomil, že nejde o čínštinu. Text byl psaný obyčejnou latinkou, ovšem zrcadlově. Zpráva na papíru byla v latině: „Noli vana sectari et tempus perdere nugis nihil proficientibus“. V překladu to znamená „Nehledej marné věci a neplýtvej čas neužitečnými hloupostmi“.

Dalším vtipem na Kircherův účet byla stavba nové budovy v Římě. Nějaká mládež, která si z Kirchera chtěla vystřelit, zakopala několik kamenů na místo stavby. Do kamenů však nejdříve vyryli vnadné postavy a tajemné symboly. Pracovníci kameny našli, když hloubili základy. Kameny byly považovány za starou relikvii a obdivovány.

Kircher dostal za úkol symboly interpretovat. Po tom, co je dlouho prohlížel a obdivoval, Kircher začal široce vysvětlovat význam a původ kroužků, křížků a dalších nesmyslných symbolů, které byly do kamenů vyryty. Tímto prankem se inspirovali lidé, kteří podobný vtip použili proti Johannu Beringerovi v roce 1725.

Hoax z roku 800 – Svatá předkožka

Relikvie svatých byly ve středověku velmi žádané. Žádná však nebyla tolik chtěná, jako byly relikvie Ježíše Krista. Ať už se jednalo jen o něco, čeho se v průběhu života dotkl. Tyto relikvie byly nejcennější. A žádná více než Svatá předkožka, která měla být jedinou skutečnou součástí Kristova těla.

O odstranění Kristovy předkožky lze najít zmínky i v Bibli. Předkožka byla odstraněna osmý den Kristova života a zůstala po něm na Zemi, když se on povznesl do nebe. Inspirovali se tím mnozí malíři, kteří Ježíšovu obřízku zaznamenávali na plátna.

Ve skutečnosti se však kromě v umění Svatá předkožka objevila i v reálném životě. Nebo to o ní lidé alespoň tvrdili. Poprvé se předkožka objevila v okolo roku 800, kdy ji král Karel Veliký věnoval papeži Levovi III. jako dar. Prý ji dostal od andělů.

Vzápětí se se Svatými předkožkami roztrhl pytel. Dvacet jedna kostelů tvrdilo, že ji mají. Často všichni najednou. Předkožkám se připisovaly i zázračné schopnosti. Měly prý pomáhat ženám při porodu. Protože jich bylo tolik, lidé si chtěli nechat své Svaté předkožky ověřit jako tu správnou.

Podle některých teologů byla každá Svatá předkožka podvodem, protože když se Ježíš dostal do nebe, jeho předkožka následovala za ním. V 17. století teolog Leo Allatius ve své eseji uvedl, že předkožka se povznesla do nebe s Ježíšem a stala se prstenci Saturnu.

Katolická církev nechtěla být v centru takové kontroverze a rozhodla, že je neslušné tolik se věnovat Kristovým intimním orgánům. Proto prohlásila, že všechny předkožky jsou falešné a v roce 1900 mluvení či psaní o Svaté předkožce prohlásila za zločin trestný vyhoštěním z církve.

Ať Karel Veliký skutečně věřil, že předkožku získal, nebo ji chtěl jen využít k získání papežovy církve, jeho dar měl za následek staletí zmatku a dohadování o předkožce Ježíše Krista.