Tajná severokorejská komunita v Londýně: Plánují svržení Kim Čong-Una?

Bývalý severokorejský voják a nyní dezertér Kim Ču-Il zde vytváří kopie novin Svobodná Severní Korea, se kterými doufá, že by mohly otevřít oči občanům jeho rodné země. Informuje v nich o dění ve svobodném světě, což jsou informace, které státní režim nepouští na své území.

Jeho noviny však obsahují takové informace, které bychom spíše našli v bulvárních denících. "I kdybychom jim ukázali pravdu, tak nám neuvěří, protože jsou zaslepení propagandou," tvrdí amatérský novinář. Podle něj je klíčem, aby psali o takových věcech, které budou Severokorejci bez strachu číst, protože by jim za to nehrozil žádný postih. To znamená především zprávy z populární kultury a zábavy, či zajímavé a neobvyklé informace.

Třiačtyřicetiletý vydavatel si New Maden nevybral náhodou, v okolí žije kolem 10 tisíc etnických Korejců, asi 700 z nich jsou dezertéři z KLDR. Ti se nejen museli naučit zapadnout mezi Angličany, opatrní musí být i ve "své" komunitě Korejců, protože severský původ v lidech stále vyvolává negativní konotace.

New Maden je pro všechny Korejce tak trochu symbolické místo, kdysi zde sídlila jejich ambasády a je to taky část města, kde Samsung otevřel své první západní sídlo. Od té doby uplynulo už mnoho času a ambasáda i firma již sídlí jinde, Korejci se zde však usadili natrvalo. Na ulicích najdete na každém rohu populární restaurace a většina Severokorejců pracuje ve zdejších kuchyních, kde připravují tradiční pokrmy jako kimči nebo grilované maso.

Samozřejmě se obávají i stoupajícího napětí mezi KLDR a USA, jen málokdo z nich však má možnost kontaktovat svou rodinu a příbuzné. Aktivistka Park Ji-Hyun řekla novinářům, že zaplatila pašerákovi v Číně přes tisíc liber, aby dostala ke svému švagrovi mobilní telefon s předplacenou kartou. Mezinárodní hovor však jejího příbuzného nakonec stál mnohem víc, byl za to na 6 měsíců poslán do pracovního tábora.

Novinář Kim Ču-Il vylíčil, že sám býval během života v KLDR vzorovým studentem. "Naprosto jsem jim věřil, všemu, co se psalo v učebnicích nebo v novinách," tvrdí Kim. Po studiích se jako mnoho mladíků přidal k armádě a dlouhá léta byl naprosto věrný režimu. To se však změnilo, když na vlastní oči spatřil, jak jeho neteř zemřela na podvýživu. V roce 2007 přeplaval řeku, která dělila KLDR od Číny, na sobě měl stále vojenskou uniformu.

Sám nemá žádné zprávy o své rodině, která zůstala v izolované zemi, ale prý se už smířil s představou, že byli pravděpodobně potrestáni za jeho "zločin". Dezertéři tvrdí, že Severní Korea často krutě trestá rodinné příslušníky zločince a že Pchjongjang dlouhodobě využívá systém, při kterém trest jednotlivce odnese celá jeho rodina a blízcí.

Kim Ču-Il tvrdí, že mu rodina velmi chybí, ale nemá žádné způsoby, jak ji kontaktovat, aby se ujistil, že jsou v pořádku. A kdyby se o to pokusil, trest pro jeho příbuzné bude mnohem horší. Sám říká, že by rodinu rád znovu viděl a do své rodné země se vrátil. To by však muselo nejdřív dojít k velkým změnám v režimu včetně svržení současného vůdce. Sám nevěří, že by Kim Čong-Un pro jeho zemi udělal v budoucnu něco dobrého.

A jak svoje noviny dostává do země? "Nafoukneme balónky héliem a přivážeme k nim výtisk," vysvětluje vydavatel. A protože po balóncích vojáci střílejí, tak je prý u hranic vypouští pouze v noci. Kim Ču-Il je nyní otcem dvou dětí, má ženu a spokojený život. Ale i když si v Londýně užívá svobodného života, sám má prý občas pocit viny, že žije v blahobytu, zatímco miliony dalších hladoví a jediným, čím jsou krmeni, je každodenní propaganda. A proto i když jeho způsob doručování novin není příliš efektivní, nehodlá se to vzdávat.