Co s britskými džihádisty? Zabít je, to je možná jediná odpověď, míní ministr

Podle Roryho Stewarta se tito lidé nechali zlákat nesmírně nenávistnou doktrínou teroristické organizace, a proto by měli počítat s následky. Velká Británie nemá přesné údaje o tom, kolik jejích občanů odešlo do Sýrie podpořit Islámský stát, podle statistiky tam však od začátku války padlo už více než 130 britských občanů.

Velitel Brett McGurk, který má na starosti řízení spojeneckých misí proti Islámskému státu novinářům řekl, že jeho úkolem je zajistit, aby všichni cizí bojovníci IS se ze Sýrie již nevrátili domů. Podle Stewarta se jedná o morálně složité rozhodnutí, ale zde mají co do činění s lidmi, kteří se odřekli jakýkoliv humanitních britských hodnot.

"Jsou naprosto věrní Islámskému státu a nadšení podporují kalifát. Věří extrémně nenávistné doktríně, která zahrnuje sebevraždy, vraždy a snahu použít násilí a brutalitu k vytvoření státu jako ze 7. nebo 8. století. Obávám se, že pro nás představují vážné nebezpečí a my nemáme jinou možnost, než je zabít," prohlásil politik pro BBC.

"Jsou to lidi, kteří bez váhání popraví bez nezávislého soudu jiné lidi, kteří znásilňují ženy a prodávají je jako otrokyně a kteří pro vlastní potěšení mučí rukojmí. A naše jediná možná odpověď je, vypořádat se s nimi," řekl Stewart a zdůraznil, že britská vláda mnohokrát varovala své občany z důsledků, které se mohou stát, pokud se rozhodnout přidat se k teroristům.

Zároveň však ministr potvrdil, že britská vláda i nadále trvá na sesazení syrského prezidenta Bašára al-Asada. "Není pochyb o tom, že al-Asadův režim byl krutý a brutálností dosahoval toho, aby udržel svou křehkou vládu," potvrdil Stewart. Podle něj po porážce IS budou britské síly i nadále pokračovat v bojích proti al-Asadovi.

Rory Stewart není prvním evropským politikem, který se vyslovil pro podobný postoj vůči zahraničním džihádistům. Francie se již před časem nechala slyšet, že by stát preferoval, aby francouzští občané v řadách IS padli v Sýrii, než aby se společnost musela starat o to, jak se s nimi vypořádá po návratu.

Evropským zemím komplikuje rozhodnutí zejména fakt, že dodnes neví, kolik lidí s evropským pasem v Sýrii je. Složité je pak i dokazování zločinů na bojišti, mnoho osvobozených popisují krutosti bojovníků Islámského státu, nicméně jen málokdo dokáže s přesnosti určit konkrétní důkazy. Neziskové organizace v oblasti se tak obávají, že i když nashromáždí dostatek důkazů o zločinech, nemají nikoho konkrétního, koho by mohly postavit před soud.