V Polsku to vře kvůli "polským" táborům smrti. Zavřou Obamu za mříže?

Konzervativce pobouřilo, že varšavská prokuratura nedávno odmítla stíhat německou novinářku za to, že ve svém článku použila urážlivý výraz "polské tábory smrti". Prokuratura usoudila, že novinářka nemínila hanit Poláky jako tvůrce táborů, ale měla na mysli jen to, že se inkriminované tábory nacházely v Polsku.

"Je to rána proti polským státním zájmům a je to falšování historické pravdy," argumentoval autor předlohy, poslanec Dariusz Piontkowski (PiS). Podle něj jen v roce 2012 polské ministerstvo zahraničí zaznamenalo 130 případů použití slov o "polských vyhlazovacích táborech".

Naopak náměstek ministra spravedlnosti Michał Królikowski návrh kritizoval, protože v praxi by podobný zákon byl vůči cizincům stejně nevymahatelný. V rozpravě také jeden z poslanců připomněl, že o "polských táborech smrti" před časem mluvil i americký prezident Barack Obama, a tedy otázka zní, zda by i jej měly polské úřady zavřít za mříže.

Od roku 1941 začaly vznikat na území obsazeného Polska zvláštní tábory v dokumentech označované jako pracovní. Měly být konečnou stanicí Židů z celé Evropy. Největší z nich se nalézal v Malopolském vojvodství při ústí řeky Soly do řeky Visly. Název dostal podle městečka rozkládajícího se opodál – Osvětim (německy Auschwitz). Skládal se ze tří částí: Osvětim I, čili kmenový tábor vybudovaný z bývalých vojenských kasáren. Právě nad jeho branou je umístěn cynický nápis „Arbeit macht frei" (práce osvobozuje). Vyhlazovací tábor Osvětim II – Březinka (Birkenau), kde v plynových komorách zemřelo více než milión Židů a Osvětim III – Buna, kde si německá firma I.G.Farben zřídila továrnu na výrobu syntetického kaučuku.

První transporty začaly do Osvětimi přijíždět již roku 1941, ale hromadné vyhlazování bylo realizováno až o rok později, přičemž hlavním místem likvidace evropských Židů byla Osvětim – Březinka. Zde byly postupně vybudovány čtyři komplexy obsahující plynovou komoru a krematorium. Obrovské komíny krematorií celé noci chrlily popel svých obětí a pamětníci vzpomínají, že to byl hrůzostrašný pohled a zápach, jenž se linul po okolí, napsal mzone.cz.

Od přeživších vězňů je znám celý systém nacistického vyhlazování. Po příjezdu transportu byli lidé vyhnáni z dobytčích vagónů za asistence dozorců SS a okamžitě byli odděleni muži od žen a dětí. Ihned po příchodu táborových lékařů následovala selekce – oddělení práce schopných jedinců od ostatních. Lékaři pokládali příchozím tři otázky, které v podstatě rozhodovaly o životě a smrti: Věk, povolání a zdravotní stav. V táboře totiž nebyli potřební lidé starší 45 let, lidé se zdravotním handicapem, děti a těhotné ženy. Všichni takto nevyhovující byli posíláni doleva. Jedinci uznáni za zdravé a silné se měli řadit doprava.

V koncentračních táborech bylo zavražděno také 5 milionů "nežidů".