Jsem kočka v lidském těle, tvrdí dívka. Syčí na psy a mňouká

Že je kočkou, si dvacetiletá Nano z Norska uvědomila, když jí bylo šestnáct. Tehdy psychologové a lékaři zjistili, co je důvodem jejích potíží. Může za to vzácná genetická porucha, která se projevila až po několika letech. A od té doby je všechno jinak.

Nejenže se jako kočka cítí, ale podle vlastních slov má i některé kočičí schopnosti, například prvotřídní sluch. "Slyším například už z velké dálky, když někdo táhne kufr na kolečkách nebo když někomu cinkají klíče v kapse," popsala Nano.

Má také daleko lepší zrak než jiní lidé, ve tmě dokonce vidí lépe než přes den. Často se rozběhne za zvířaty, které v šeru vidí. Mnohokrát se pokoušela chytit myš, nikdy se jí to ale nepovedlo.

Stejně jako kočkám i jí vadí přítomnost psů. Když kolem ní nějaký projde, syčí a prská úplně stejně jako klasická kočka. "Jejich přítomnost vycítím, dělám to instinktivně," svěřila se. "Jsem prostě kočka uvězněná v lidském těle," myslí si Nano.

Nesnáší vodu, vrní a mňouká. Kromě toho často chodí po bytě po čtyřech a chová se úplně stejně jako domácí mazlíček. "Miluju spát v umyvadle nebo na okenním parapetu," pochlubila se. Není ale jediná, jeden z jejích nejlepších přátel má podobný problém. "Dorozumíváme se mňoukáním," popsala dívka.

Že by si svůj úděl nějak závratně užívala, se ale říct nedá. "Je to vyčerpávající žít s kočičími instinkty a chováním. Doktoři si myslí, že z toho třeba časem vyrostu, ale já o tom pochybuju. Myslím, že budu kočkou celý život," zakončila kočičí dívka.