Rusko bez Putina? Země se připravuje na všechny scénáře voleb

Putinovo oznámení, že bude kandidovat na pozici prezidenta znovu, bylo dlouho očekávané, nicméně si dal současný prezident s vyhlášením ambicí pořádně načas. Pořád to však zapadá do toho, jak ruský prezident obvykle chová. Co je ovšem neznámé, je možná budoucnost bez Putina. Nejpozději k tomu dojde v roce 2024, kdy už mu zákon nedovolí, aby kandidoval znovu.

Pozorovatelé se shodují, že jeho končící třetí volební období, je ze všech nejvýznamnější - dokonce důležitější, než když byl zvolen vůbec poprvé. Tehdy se vyznamenal zejména ekonomickými reformami po vzoru Spojených států amerických, zkrocení ruských oligarchů a zasadil se o to, aby politická moc se začala znovu centralizovat v Kremlu.

Ve třetím volebním období ovšem Putin opustil veškeré snahy a předstírání, že se chce ještě nadále bratříčkovat s Evropskou unií a USA, dokonce dal všem najevo, že pax America je u konce. A doposud se mu na mezinárodním poli velmi daří. S čím ovšem jeho politika nepokročila, je tíživá vnitřní situace státu. Rusko je velká rozlehlá země, avšak chudoba obyvatel se nezlepšuje. nespokojenost obyvatelstva se přitom nedá potlačovat navěky.

Hlavní úspěchy politiky Vladimira Putina tak stále leží v zahraničí - úspěšně anexoval k nespokojenosti světa Krym, prakticky vytlačil politický vliv USA z Blízkého východu a nyní si prakticky připisuje celá mezinárodní úspěch za porážku Islámského státu. Nejenže se na něho Sýrie nyní obrací jako na nejbližšího spojence a záchrance, Putin si upevnil i ruské postavení v oblastech bohaté na ropu.

Ať už se to prokáže nebo ne, za Putinova vládnutí se Rusko vepsalo do paměti západní demokracie jako hackerská velmoc. Veškerá podezření jsou zatím bez přímých důkazů, vše však nasvědčuje tomu, že ruský prezident nemusí Evropu vojensky obsadit, aby ji mohl ovládnout. Kromě amerických prezidentských voleb už i španělští a britští politikové varují, že Rusko se snažilo skrz sociální sítě ovlivnit výsledky referenda a voleb.

Na domácí půdě ovšem najdeme znaky toho, že Putinova centralizovaná moc slábne. Pro svět je Rusko pořád Putinovým, pro Rusko je to ovšem už období po Putina a je pouze otázkou, kdy prezident zmizí z politiky úplně. prvním znamením je špatná pověst spojenců ruského prezidenta. Například Ramzan Kadyrov byl Putinem dosazen do čela Čečenska, pověst mu to však nevylepšilo.

Pokud měl být Kadyrov snadno ovladatelnou figurkou, jeho politika Moskvě příliš nesvědčí. Jenže Putin v případě Čečenska nezasahuje, ať už se domnívá, že to nemá zapotřebí, nebo jednoduše tady nemá prostor pro manévry. Dokonce i zákaz ruských sportovců zúčastnit s ZOH 2018 jsou znamením slábnoucí moci prezidenta.

Třetí volební období je navíc v Rusku ve znamení ekonomické stagnace, kdy vláda neudělala nic proto, aby zlepšila životní úroveň lidí, ani se nepřipravila na budoucnost levné ropy a zemního plynu. Putin sice i nadále zůstává nejpopulárnějším politikem, lidí se však přikloňují k tomu, aby z čela země již odešel. Volební účast je navíc velmi nízká, poslední průzkum Levady naznačuje, že jen 58 procent plánuje jít k volbám.

Za Putina si Rusko nepochybně získalo na mezinárodním poli silný vliv, nicméně geopolitické rozšiřování se neobjede bez stabilní domácí politiky. A to zjevně Putin nezvládá, ba dokonce mu docházejí i nápady. Političtí komentátoři Reuteru poukazují na to, že i způsob, jakým prezident vyhlásil svou opětovnou kandidaturu, je jak vystřižen ze socialistické propagandy, které chybí sofistikovaná kreativita.