Čtvrté Putinovo prezidentské období. Co vše se změní?

Plány ruské vlády do roku 2025 jsou podle Lukina velkolepé. Rusko chce investovat do infrastruktury, vývoje nejmodernějších technologií, které také chce zavádět do života obyčejných Rusů.

 Vláda chce zvyšovat životní standardy ruských rodin a snížit do roku 2025 chudobu v Rusku o polovinu. Program obsahuje i klausuli, která zahajuje boj s alkoholismem. Vláda chce také zlepšit zdravotní stav obyvatel a prodloužit průměrný věk dožití.

V ekonomické sféře by Rusko rádo ještě více snížilo podíl závislosti ekonomiky na vývozu surovin a naopak by posílilo vývoz konstrukčních celků s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou jaderné reaktory nebo továrny nebo zbraně.

V domácí sféře chce ještě více omezit dovoz potravin a spolehnout se na domácí produkci. Díky sankcím se Rusko stalo z dovozce obilovin jeho čistým vývozcem a konkuruje na světových trzích obilnicím světa, jako je Kanada nebo Austrálie. Inflaci se vláda zavázala držet po 4%.   

Nová vláda je sice více než z poloviny obměněna, klíčové pozice ve vládě obsadili staří politici. Medveděv je stále premiérem, Sergej Šojgu ministr obrany a Sergej Lavrov je ministrem zahraničí.  V mezinárodní politice tedy rozhodně svůj kurz měnit. Naopak. Ještě více na něm bude trvat.

Nelze počítat, že Rusko bude souhlasit s nějakým restartem vztahů za podmínek Západu. Například na Ukrajině naprosto nelze předpokládat s tím, že by Rusko opustilo donbaské povstalce.

Je dostatečně poučeno z příkladu Srbska, kdy Srbové po nátlaku Západu přestali podporovat Srby v Chorvatsku. Američané však vyzbrojili Chorvaty a ti provedli na svém území etnickou čistku a obyvatele Srbské krajiny vyhnali.  Takový scénář Rusové na Donbase nedovolí.

Stejně tak je jen blouzněním Západu sen o vrácení Krymu. Naopak Rusko bude posilovat na úkor Západu své mocenské pozice. Vypovězení smlouvy s Iránem ji uvolňuje cestu k Perskému zálivu a k pevnějšímu svazku s touto zemí.

 Daří se jí i získávat pozice v rámci EU a NATA. Itálie už jasně deklarovala, že bude žádat zrušení sankcí a Turecko už je spíše spojenec Moskvy než Západu. V Sýrii se Rusko stalo hegemonem, se kterým se musí počítat a Izraelci s nimi jednají více než s Američany.

S Čínou se Rusku podařilo dohodnout spolupráci, která ohrožuje mocenské postavení Západu. K průlomu došlo i ve vztazích s Japonskem, jehož vztahy s Ruskem se značně zintenzivnili.

Rusko tedy podle Lukina nemá žádný důvod měnit svojí politiku. Ten, kdo jí bude muset změnit, je Západ, uzavírá svůj komentář pro National Interest.