Poláci na sebe rádi bonzují. Jak jsou na tom s udáváním Češi?

Udávají rozhádaní příbuzní, konkurenti v podnikání, dotčení zákazníci, podvedení zaměstnanci, všeteční sousedé i takzvaní obyčejní občané.

"Zdravím, nebudu se rozepisovat, ale v kiosku (adresa) se prodává zboží bez bloků z registrační pokladny."

"Zdvořile hlásíme, že pan Zenon, žijící u milenky v zahrádkářské kolonii, se skrývá před německým daňovým úřadem."

"Pan Krzysztof, dříve zaměstnaný u stavby dálnic, si nakradl tolik materiálu, že teď s ním kšeftuje."

"Byla jsem nedávno zákaznicí masážního salónu, ale je to spíše bordel. Zaměstnankyně nejsou vyškolené, nemají smlouvy. Sice mají registrační pokladnu, ale účet nedají každému."

Daňový úřad zahajuje kontrolu, pokud udání svědčí o porušování zákonů. Například inspektoři prověří, zda obchod vydává pokladní bločky. Při udání sousedů se nejprve prověřují daňová přiznání a zdroje výdělku. Úřad pak může nařídit doplacení daní i s úroky, jakož i uložit pokuty od pár desítek po několik desítek milionů zlotých. Hrozí i vězení.

V České republice není situace o mnoho lepší. Jak píše server ihned.cz, Česká daňová správa eviduje v poslední době přibývající počet udání na české podnikatele. Pisatelé v nich upozorňují správce daně, že někdo z jejich okolí krátí daně nebo páchá daňové podvody. Informátoři většinou vystupují anonymně.

"Udání skutečně přibývá. Mám pocit, že se pomalu stává národním sportem. Podobné maily tvoří desetinu došlé pošty v mé schránce," řekl šéf České daňové správy Jan Knížek.

Finanční úřady nemají povinnost anonymy prověřovat, ale podle Knížka je někdy využívají. "Zejména pokud se shodují s naším dosavadním šetřením, mohou nám tyto informace pomoci." Drtivá většina udání se ale podle něj nezakládá na pravdě a končí v koši.

Úloha informátorů se často řeší i v Bruselu. Diskutuje se, zda by lidé, kteří upozorní berní správu na daňový delikt a jejich podezření se potvrdí, neměli být odměněni. České ministerstvo financí se k takovému nápadu staví s rezervou.