Obávaný terorista Šakal opět před soudem, doživotí se mu zajídá

Samozvaný revolucionář, který v roce 2001 konvertoval k islámu, si přitom v Paříži již odpykává jeden trest doživotního vězení z roku 1997 za vraždu dvou francouzských agentů a jednoho policejního informátora v Paříži v roce 1975.

Právě v tom roce se stal jedním z nejhledanějších teroristů, a to po zorganizování únosu šedesátky lidí, včetně 11 ministrů, z vídeňského setkání Organizace zemí vyvážející ropu (OPEC). Cílem bylo získat za rukojmí prostor v médiích pro palestinské extremisty, což se podařilo.

Údajně stál i za masakrem izraelských sportovců na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 a za obsazením francouzské ambasády v Haagu v roce 1974.

Mezi lety 1978 a 1986 přicestoval Carlos několikrát i do Československa.

Jeho stoupenci ho označují za přesvědčeného bojovníka proti sionismu a imperialismu. Jeho odpůrci ho ale kritizují za to, že pracoval jako žoldák, jehož si najímaly k odstranění svých odpůrců tajné služby arabských i bývalých komunistických zemí. Údajně má na svědomí smrt nejméně 83 lidí. V roce 1994 byl zadržen v Súdánu a předán Francii.

Venezuelan Iljič Rámirez Sánchez, známý spíše pod přezdívkou Šakal, dal například ve francouzském vězení prostřednictvím rozhlasu průchod svému hněvu. Obávaný zabiják ze 70. a 80. let minulého století však neútočil na kapitalismus či imperialismus, proti nimž prý vedl legitimní válku – předmět jeho hněvu byl daleko prozaičtější. Šakala rozzlobil film na mezinárodním festivalu v Cannes, v němž je prý zobrazen nevěrohodně bez příkras.

Podle filmové verze byl útok na OPEC nařízen Saddámem Husajnem. Carlos však tvrdí, že za akcí stál libyjský vůdce Muammar Kaddáfí, který má ovšem v současnosti se západními demokraciemi relativně dobré vztahy. Carlosovi vadí také fakt, že režisér údajně zesměšňuje jeho teroristickou buňku. „Natočit hysterické útočníky, jak mávají samopaly nad hlavami, je naprostý nesmysl. Takhle to prostě nebylo. Měl jsem kolem sebe skupinu profesionálů. Byli to commandos s nejlepším výcvikem a během celé akce se dokonale ovládali," tvrdí Šakal. 

Film je podle něho údajně plný i dalších nepřesností. „Každý ví, že od roku 1969 už nekouřím cigarety, nýbrž doutníky," upřesňoval Carlos, který se snaží film zablokovat soudní cestou od okamžiku, kdy se dozvěděl o natáčení. Vydatně mu v tom pomáhá jeho právnička a manželka v jedné osobě Isabelle Coutant-Peyreová. Její pokusy však zatím soud odmítá s odvoláním na autorskou svobodu projevu, informuje rozhlas.cz.